Mgr. Jan Klán

V posledních letech se stále více začíná skloňovat možnost zavedení zkráceného pracovního týdne. V minulosti se tato možnost využívala zejména po krizích. Ať už po roce 1929 nebo 2008. Dnes je ale situace odlišná. Příští rok tomu bude již 10 let, kdy svět začala pustošit finanční krize, kterou zapříčinila nenasytnost bank a ve finále ji celou museli zaplatit daňoví poplatníci. Ať už byla krize před deseti lety jakkoliv ohromná, tak do dnešních dní jsme se opět stali bohatšími. Ani ne snad my jedinci, jako spíše státy, korporace nebo úzká skupina jednotlivců. Spekulativní bubliny stále ovládají chaotický finanční trh a v turbulentním prostředí stejně dříve nebo později přijde nová krize. K tomu všemu se přidává znepokojení a frustrace lidí, kteří jsou nuceni se neustále hnát za kapitálem. Ať z důvodu, aby se uživili nebo že je to jen prostě baví, případně si chtějí splnit nějaké své sny plné zážitků. Vše je ale určováno spotřebou. 

Ještě do začátku 80. let 20. století tomu ale bylo jinak. Spotřeba a volný čas spolu tolik nekooperovali. Poté však nastal zlom. Jak postupně začal planetu ovládat globální kapitalismus, tak se nám zmenšil jednak prostor a s ním i volný čas. Souběžně se zmenšením těchto dvou atributů nám narostla spotřeba. Zavádění nového digitálního průmyslu 4.0 nám naznačuje, že v budoucnu budeme mít pravděpodobně více volného času. Naproti tomu zkušenosti z minulosti říkají, že místo toho, aby inovativní prvky v průmyslu volný čas zvýšily, tak jej naopak snížily a donutily lidi, aby ještě více zůstávali v práci. Svůj dnešní volný čas lidé většinou věnují spotřebě, která je tak s časem neúprosně spojena. V budoucím socialismu bychom volný čas ale měli věnovat rodině a sami sobě, svému osobnímu rozvoji i odpočinku. Kdysi byl volný čas výsadou elit a bohatých lidí. Dnešní svět je však jiný a umožňuje volný čas každému. Jak se ale všichni lidé (nebo většina) žene za ziskem, tak se všem zdá, že volný čas vlastně nemáme a nic nestíháme. V práci a zaměstnání trávíme přesčasy a hlídáme jeden druhého, protože se bojíme konkurence a ztráty zaměstnání. Slyšel jsem názor, že pokud se zkrátí pracovní týden, tak lidé odpracují méně a proto nemají být placeni stejně jako za 40 hodin týdně. To je sice částečně pravda, ale uvažme možnost, že existují zaměstnání, kde máte některé věci hotové třeba za 5 hodin. Proč by měl být dotyčný v práci, když už ji má hotovou? To má bezútěšně koukat do monitoru, hrát hry nebo brouzdat po sociálních sítích? Vím, že u všech zaměstnáních to nelze takto nastavit. Ale proč to alespoň nezkusit u některých nebo prostě o tom začít vážně diskutovat.

Další možností, jak vyprodukovat více volného času je zavedení tzv. sdíleného zaměstnání, kdy na jednu práci se zaměstnávají na částečný úvazek dva lidé. Z výzkumů, které se prováděly nejen v USA, se zjistilo, že se tak zvýší efektivita i produktivita práce. Navíc lidé budou mít práci rychleji hotovu a budou mít více volného času. Když jsou lidé pány svého času, tak je práce i více baví. Sociologické výzkumy, které se vedly na téma práce a volný čas ukazují na trend, že lidé chtějí v dnešní době více volného času, protože je často pronásleduje stres z důvodu přepracování. Dnešní uspěchaná doba vyprodukovala stres a jednou z možností, jak se ho zbavit je zvýšit fond volného času.

Budoucí socialismus musí být postaven také na zkracování pracovní doby. Ať už ve vztahu k průmyslu 4.0 nebo nárůstu bohatství lidstva jako celku. Ve finále vlastně můžeme přerozdělovat bohatství. Budoucnost se bude muset popasovat také s novými typy zaměstnání – turismem, službami, pečováním, ošetřováním atd. Volného času v dnešní době ale nemáme na zbyt, proto je nutné jej navyšovat ne ve vztahu k zahálce v práci, ale ve vztahu k odpočinku v divokém světě kapitalismu.