Člověk (ne)rozumný?
Před nedávnem jsem pomáhal stěhovat jednoho kamaráda. Při této příležitosti jsem si povšiml dvou zásadních věcí kolem sebe. Jednak mě udivovala vysoká koncentrace automobilů na silnicích a poté letadel nad moji hlavou. Měl jsem možnost vše pozorovat z blízka a kladl jsem si zásadní otázku. Kam všichni ti lidé cestují? Vždyť mají být v práci nebo zaměstnání. Při bližším zkoumání v případě automobilů jsem zjistil, že v každém autě seděl většinou jeden jedinec. Byl to řidič. Lze tedy říci, že se jedná o jasný individualismus. Pokud by totiž v autě sedělo více lidí, tak by se jednalo o částečný individualismus (z individualismu jednoho člověka by mělo prospěch více lidí). To by nebylo tak nejhorší, kdyby osobní automobily neprodukovaly škodlivé plyny, které posléze způsobují negativní jevy. Ve městech jako je Praha se jedná o vznik smogu a to vše jen proto, že značná část populace se odklonila od MHD právě z důvodu individualismu a stáhla se z veřejného prostoru do svých aut. Ty můžeme nazvat „kočáry“ individualismu produkující škodlivé emise. Negativní jevy poté doléhají na nás všechny. Užitek z auta je individuální, ale negativní jevy jsou kolektivní. Stálo by za zvážení více využívat městskou hromadnou dopravu, protože jednak snížíme emise škodlivých látek v ovzduší, ale také poznáme realitu všedních dní. Ta nám za skořápkou automobilu uniká.
Podobná situace je u leteckého průmyslu. Měl jsem možnost sledovat vzlety letadel z letiště Václava Havla (jak já ten název nemám rád, takže letiště Praha – Ruzyně). Každých 5 minut vzlétalo nebo přistávalo letadlo. Opět jsem si položil otázku: kam všichni lidé létají nebo snad letadla vozí vzduch? Odpověď je nasnadě: létají za zážitky, protože společnost zážitku nutí zejména mladé lidi k poznávání celého světa. Jenže se zde opět projevují negativní jevy z hlediska dopadů na přírodu a životní prostředí. Sem můžeme opět započíst exhalace a co více, tak nárůst hluku. To samé máme i v případě automobilismu. Máme zde přímou úměru. Čím více bude narůstat individualismus a cestování za zážitky, tak tím více se bude znečišťovat životní prostředí a poroste i hlučnost atd. Mezi tím si všechny společnosti, kterým tato přímá úměra vyhovuje, budou mnout ruce, protože veškerý kapitál skončí u nich. Jedná se o letecké společnosti a také automobilové koncerny. Jedni těží z toho, že se člověk chce dostat sám na druhý konec města v daný okamžik (automobil) a druzí, že lidé chtějí mít zážitky z druhého konce světa (letadla). Jenom proto, že chceme konzumovat a nic neomezovat, tak na všem trpí příroda a naše vlastní životní prostředí, které si vlastní pohodlností znečišťujeme a ještě více zmenšujeme. Každý rok ubývá míst na naší krásné planetě, která nejsou dotčena „člověkem rozumným“, takže se nám zmenšil prostor a tím pádem se zmenšil i čas. Rozdíl mezi časem a prostorem je ale evidentní. Prostor si můžeme koupit, ale čas si nikdo z nás nekoupí, protože jednak nám utíká všem stejně a poté minulý čas nejde vrátit. Co se jednou odehrálo, tak skončilo.
Vše bych to nazval paradoxem dnešní pohodlné doby, kdy máme všechno. Dokonce můžeme mít i štěstí, ale opravdu můžeme mít všechno? Jsem si jistý, že v budoucnu nebudeme mít všechno, protože vše zkonzumujeme a pokud lidstvo „nezhyne“ na konzumní styl života, tak nás zcela jistě zahubí buď příroda sama, nebo nějaký meteorit z vesmíru. Ostatně stejně tomu bylo i v případě dinosaurů. Dnešní lidé mně stále více připomínají ony dinosaury, kteří si také bezstarostně žili. Dnešní lidé si také bezstarostně žijí, ale ne všichni. Stále existuje mnoho miliard lidí, kteří žijí na pokraji chudoby. Ale bohužel i na ně negativně dopadají negativní jevy, které jsou kolektivní. Ty ale většinově produkuje jen ta část populace, která reálně vede spokojený a pohodlný konzumní život v zájmu rychlejšího obratu kapitálu.
