Mgr. Jan Klán

Centrum pro výzkum veřejného mínění na konci října 2019 zveřejnilo výzkum, který se týkal přelomových událostí naší minulosti. Mimo jiné z výzkumu vyplynulo, že pro dvě třetiny dotázaných byly události tzv. sametové revoluce pozitivní událostí. Tento postoj zastávají zejména majetnější a vzdělanější občané.
Ani se nedivím, že systém po roce 1989 obhajují majetnější. Přeci jen se změnily vlastnické struktury, kdy dnes máme téměř vše soukromé. Jedná se o ostrý kontrast s dobou před 30 lety, kdy téměř vše (často nesmyslně, protože některé oblasti měly být dle mého názoru privátní) bylo státní (chcete-li veřejné) se všemi svými negativy i pozitivy. Nicméně s měnící se strukturou obyvatelstva (věk, vzdělání atd.), se budou postupem času měnit i odpovědi dotazovaných, protože bude dospívat generace lidí, která dobu před rokem 1989 nemohla zažít. Jako zlomový okamžik odhadují demografové rok 2035, kdy podíl lidí, kteří určitým způsobem zažili, nebo nezažili dobu před rokem 1989, bude 50% na 50%.
 Co je však nutné v souvislosti s tímto výzkumem poznamenat je to, že před rokem 1989 byly preferovány oblasti republiky, kde byl těžký nebo chemický průmysl (Moravskoslezský kraj, Ústecký kraj), aby sám posléze zmizel ve víru transformace na plně tržní ekonomiku v průběhu následující dekády. Dobu před rokem 1989 vnímají pozitivněji lidé z menších sídelních míst, což je zapříčiněno tím, že v té době měla téměř každá vesnice či město nějaký místní podnik - ať už zemědělského (převáženě) nebo i technického rázu.
Přechod ke konzumní společnosti a nástup supermarketů zapříčinil ale zánik těchto malých podniků. Stála revoluce roku 1989 tedy za to? Ptali se výzkumníci. Z dat jim vyšlo, že změny v roce 1989 stály za to pro 73% dotázaných (ano a částečně ano). Jedná se ale o pravdivé číslo? Není realita někde jinde? Výsledky průzkumu totiž značně zkreslují bohatší kraje – zejména Praha, kde valná část respondentů odpověděla, že změny stály za to. Stály ale změny v roce 1989 opravdu za to? Asi jak v čem. Dnes, když máme, co jsme chtěli, jsme sice bohatší, máme vyšší příjem, ale také vyšší ceny. Jiná otázka je, že před rokem 1989 docházelo k problémům, ve vztahu nabídka – poptávka. Takže pokud někdo tvrdí, že jsme si v roce 1989 za svoji mzdu koupili méně, než dnes, tak neříká pravdu, protože vysoký nárůst dnešních cen tahá z kapes lidí čím dál více peněz a na mnohé si poté musí půjčovat u finančních ústavů. Ty je posléze drží v šachu, pokud nejsou schopni splácet své závazky. Stačí se podívat na astronomické nájmy, ceny energií atd.
Na závěr si položím řečnickou otázku: kdy dojde k přehodnocení negativ současnosti? Dojde k nějaké nové revoluci nebo další transformaci? Jinak pro mě se nejedná ani o pozitivní ani negativní událost. Ne snad proto, že bych ji nezažil. V inkriminovaném roce mně bylo sedm let, takže si pamatuji nástup do první třídy, ale když jsem v době dospívání viděl, jak je ničen náš průmysl a zemědělství, tak jsem začal přehodnocovat. Začal jsem vidět nejen pozitiva, která jsou nám pořád zdůrazňována ve směru, že máme svobodu a demokracii, ale i negativa nové doby ve směru nárůstu nerovnosti.