Mgr. Jan Klán

Začal nám měsíc, který je charakteristický padáním listí ze stromů. Pochmurné dny, které jsou lemovány nízkou oblačností a mlhami. Zároveň se jedná o měsíc, který se jako jeden z mála vryl nesmazatelným písmem do našich dějin. Respektive do dějin dnes již (bohužel) neexistujícího státu – Československa. Odkaz listopadových dní si musíme neustále připomínat pro budoucnost. Ať už se jedná o události roku 1939 nebo 1989. V obou dvou případech došlo k radikálním změnám. Zatímco v roce 1939 se jednalo o protest proti uzavření českých vysokých škol a nacistické okupaci, tak v roce 1989 studenti využili tuto připomínku k protestům proti politice tehdejší KSČ.
Oba dva inkriminované roky mají jedno společné: po jejich odeznění vždy došlo k přelomovým událostem v našich dějinách. Lze tedy říci, že jsou provázány určitou smyčkou. Pokud se podíváme na rok 1939, tak posléze následuje druhá světová válka. Mnoho tehdejších studentů je posláno do koncentračních táborů, kde je čeká většinou utrpení nebo smrt. Samotnému 17. listopadu 1939 předcházely protesty v den vzniku samostatného Československa 28. října, kdy je zastřelen dělník Václav Sedláček a smrtelně raněn student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal, který zemře 11. listopadu. Jeho pohřeb 15. listopadu se stane velkou manifestací proti nacistickým okupantům. Na základě těchto „nepokojů“ je rozhodnuto, že dojde k uzavření vysokých škol. Dva roky poté, tedy 17. listopadu 1941, byl v Londýně vyhlášen Mezinárodní den studentstva. I dnes se jedná o velice významný den, aby se nikdy nezapomínalo na oběti oněch dní i na to, co posléze způsobila druhá světová válka.
Naproti tomu je 17. listopad 1989 vnímán jako den, který se dnes pojí se státním svátkem České republiky – Dne boje studentů za svobodu a demokracii. Již se vytratil původní význam svátku a rok 1939 je upozaďován. Namísto toho je až obsedantně zveličován právě rok 1989 jako něco, co pomohlo do našeho státu vrátit demokracii. Bez něj bychom prý dnes neustále byli kdesi v zapomnění. Ať už to studenti a případně bezpečností složky tehdejšího Československé socialistické republiky zamýšleli jakkoliv, tak výsledkem jsou dnešní dny. Takové dny, kdy si v reálném kapitalismu žijeme své životy bez alternativ. Dokonce změna názvu onoho svátku z názvu Mezinárodní den studentstva na Den boje za svobodu a demokracii dává tušit, že nový systém, který se ustavil po roce 1989, se chce odříznout jak od původního pojetí svátku, tak od doby minulé.
Oba dva roky byly vždy charakterizovány nespokojeností lidí proti systému. V roce 1939 nám zevně vnuceného, násilného, nacismu a v roce 1989 dlouhodobě trvajícího sovětského socialismu, který měl své výhody a nevýhody. Bohužel se akumulovalo více nevýhod, a proto lidé požadovali historickou změnu. Ta nakonec přišla v podobě kapitalistických výhod svobodné volby, nadbytku, přebytku, ale musíte na to mít. Listopadové události je nutné posuzovat v historických souvislostech a ne jen zkratkovitě a tvářit se, že rok 1989 je původcem onoho svátku, když to není pravda.