Mgr. Jan Klán

»Miloš Zeman není schopen vykonávat úřad prezidenta republiky,« uvedl v tomto týdnu senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. O co podle vás jde?
Podle mého názoru jde jen o to, aby se zviditelnila pravicová politická scéna. V Senátu totiž sedí osazenstvo, které je formováno ideologií antizeman nebo antibabiš, takže se něco takového dalo předvídat. Bylo jen otázkou času, kdy se s něčím takovým přijde a blížící se volby tomu daly záminku. Navíc o tažení proti prezidentovi Zemanovi již několikrát mluvila senátorka Miroslava Němcová, která byla neúspěšnou kandidátkou na předsedkyni vlády. Vzpomínáte? To bylo v průběhu prvního volebního období Miloše Zemana, krátce po jeho zvolení v roce 2013, kdy byla tehdejší vláda ODS cupována skandálem kolem Petra Nečase.
Zde tedy můžeme vidět, že na tažení proti současnému prezidentovi se podílejí zástupci pravicové politické scény, kterým leží v žaludku to, že v roce 2018 neuspěl jejich kandidát na prezidenta Jiří Drahoš.
Co říkáte na to, že předsedou onoho výboru je neúspěšný kandidát na prezidenta Pavel Fischer?
Neúspěšní kandidáti na prezidenta si lidově řečeno »posichrovali« důležité posty, které jsou do určité míry vážné a mají nějakou váhu pro média. Osobně jsem si říkal, zda to předseda tohoto výboru směrem k prezidentovi Zemanovi myslí vážně. Pokud tuto skutečnost tvrdí neúspěšný kandidát na prezidenta, tak si o tom myslím své. Nicméně se na tuto věc podívejme ještě z jiného úhlu pohledu: jak může vůbec někdo útočit na hlavu státu, která byla demokraticky zvolena v přímých volbách většinou hlasujících, a tedy prostým lidem, na který se senátoři a senátorky tolik odvolávají? Navíc by na hlavu státu Senát neměl vůbec útočit, protože jeho zástupci a zástupkyně jsou často zvoleni jen minimem hlasů a o složení Senátu tak rozhodují často jen tisíce lidí namísto milionů jako v případě prezidenta. Takže váha mandátu co do počtu hlasů/voličů je na straně prezidenta. Ve finále mě to ale nijak nepřekvapilo, protože co jiného čekat od »zhrzenců«, kteří se nikdy nedokáží smířit s porážkou v demokratických volbách? Pokud vím, tak předsedou výboru se Pavel Fischer stal na základě politických dohod uvnitř Senátu, a jelikož je Senát většinově složen ze zástupců antizeman, tak bylo jen otázkou času, kdy přijde nějaký výstřel proti Zemanovi. Jinak to samozřejmě zapadá do skládačky blížících se voleb, aby se mohl dělat PR pravicovým stranám.
O návrhu zbavit Zemana funkce rozhodne Senát příští týden, jaký očekáváte výsledek? Co vlastně bude následovat, pokud by to prošlo?
Tohle je velice záludná otázka. Mám reálnou obavu, že poprvé v historii bude podána žaloba na prezidenta, aby byl zbaven svého úřadu. Když se podíváme na to, že i současní senátoři za ČSSD jsou proti Miloši Zemanovi, a navíc se chovají ryze pravicově, tak lze očekávat, že návrh s největší pravděpodobností projde. Co bude následovat? Vzhledem k tomu, že prezident asi nebude žalován za velezradu, tak senátoři potřebují získat ještě souhlas poslanců. Pokud by však sáhli k instrumentu velezrady, tak mohou podat žalobu jako Senát bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Jestliže se ale bude jednat o instrument hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, tak zde je nutný souhlas Poslanecké sněmovny. Uvidíme, k čemu se Senát odhodlá, ale předpokládám, že dojde k druhé variantě, aby se v Poslanecké sněmovně odehrála »komedie« pro média a širokou veřejnost.
Je to pečlivě promyšlená prezentace pravicové politické scény směrem k nadcházejícím volbám. Žaloba na prezidenta nemá s prací Senátu nic společného, protože dle mého názoru se s tímto instrumentem musí šetřit jako s šafránem. Ostatně už to, že něco takového vymysleli v Senátu, mnoho lidí vnímá velice negativně a volají po zrušení této komory našeho parlamentu. Jestliže tedy žaloba na prezidenta projde Senátem, tak to bude jen další snížení prestiže této instituce, jejíž pověst je pošramocená od samého počátku jejího ustavení.
Je podle vás ještě Senát, jak se vždy říkalo, pojistkou demokracie (pokud jí někdy byl), nebo už má dávno jinou úlohu?
Dobře položená otázka. Když byl Senát v roce 1996 založen, tak byl ustaven jakožto vámi zmíněná pojistka demokracie, ale troufnu si tvrdit, že pojistkou nikdy nebyl. Od samého počátku byl totiž vnímán jako odkladiště vysloužilých politiků. To se ale v současné době začíná měnit, protože se stále více ukazuje, jak může být horní komora našeho parlamentu zneužita pro jiné cíle, než je ustavena. Dnes tedy můžeme tvrdit, že Senát je nadbytečnou institucí a mnoho lidí volá po jeho zrušení. To, že současný Senát vymyslel určitou žalobu na prezidenta, znamená, že se de facto stal bezpečnostním rizikem pro naši republiku, protože tímto krokem se silně destabilizuje naše politická scéna. Ostatně Senát již několikrát v minulosti snížil svoji prestiž tím, že se postavil například proti Číně a Rusku, a tímto krokem se téměř vždy postavil na stranu pravicové reprezentace, která pokaždé inklinuje k USA a neoliberální politice.
Poslední ranou do prestiže byla cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, kdy prohlásil, že je Tchajwanec s narážkou na projev J. F. Kennedyho v Berlíně v roce 1961. Vystrčilův projev byl ale namířen proti Číně, a tím pádem byl rovněž bezpečnostním rizikem, protože se útočilo proti světové ekonomické jedničce na světě, a to je velice nebezpečné.
Současný Senát je bohužel většinově složen ze zástupců zastávajících teorii antizeman a antibabiš. Z tohoto důvodu můžeme dnes druhou komoru nazvat »hlásnou troubou« těchto zástupců (rozuměj pravicových stran), kteří si dělají PR na tom, že dehonestují hlavu státu, případně předsedu vlády. O obou zmíněných si může každý myslet své, souhlasit i nesouhlasit s jejich politikou a názory. To, že senátní bezpečnostní výbor, kterému předsedá jeden z neúspěšných prezidentských kandidátů, útočí na prezidenta republiky, mě jen utvrzuje v tom, že mnoho senátorů a senátorek není schopných nebo neschopných, ale všeho schopných. Pokud by se celý Senát vyslovil pro to, aby byl prezident Zeman zbaven svého úřadu, tak by to jasně ukázalo na jednu věc: a to, že Senát v současném složení, v jakém je v dnešní době navolen, je bezpečnostním rizikem pro Českou republiku, protože záměrně destabilizuje politickou scénu a útočí na prezidenta, případně předsedu vlády. Pokud se Senát jako celek k tomuto kroku neodhodlá, tak jsou bezpečnostním rizikem ti, kdo v bezpečnostním výboru Senátu (případně na hlasování pléna Senátu) pro takovou věc, jakou je zbavení prezidenta úřadu, zvedli ruku, a proto by se měli sami vzdát mandátu.
Lze Senát nějakým způsobem reformovat k lepšímu, či dokonce, šlo by vlastně tuto instituci zrušit bez vůle jejích členů?
Odpovím pozpátku. Senát nelze zrušit bez jeho souhlasu, protože je součástí Ústavy, a tu lze upravovat a měnit jen na základě souhlasu obou komor a ještě kvalifikovanou většinou zákonodárců. Z toho plyne, že Senát jako takový zrušit jen tak nelze, ale lze udělat jinou věc, a to je, že se do Senátu zvolí jiní lidé, kteří současný svět a společnost vnímají jinak. Proto jsou volby do Senátu poslední dobou důležité. To by ale nesmělo k těmto volbám chodit tak mizivé procento voličů, kteří poté rozhodují o složení této instituce, zatímco druzí na Senát jen doma nebo v hospodě nadávají, když i mlčící většina může rozhodnout.
Tomuto paradoxu říkám mlčící demokracie, kdy k volbám do Senátu mnoho lidí nechodí (většina), aby poté mohli nadávat a přitom nevyjádřili svůj názor v hlasování. Tento paradox způsobuje, že se v Senátu objeví často lidé, kteří jsou zvoleni malým množstvím lidí a většinou jsou to lidé pravicově smýšlející, protože levicový volič na Senát nahlíží negativně až odmítavě, a přitom by mohli právě tito voliči rozhodnout o jiném složení Senátu. Lidé si musí uvědomit, že Senát zde je a bohužel bude i nadále. Neumím si představit, že by se někdy sám zrušil. Ostatně naše republika je známá tím, jak se ustavují instituce pro instituce, úřady pro úřady, a než aby se nějaký úřad rušil, tak jej nenápadně necháme fungovat, i když je nám de facto k ničemu. Stejné je to se Senátem. Je nám k ničemu, protože svoji úlohu ztratil ve chvíli, kdy byla zavedena přímá volba prezidenta, a pouze jedinkrát zastal funkci Poslanecké sněmovny, když byla v roce 2013 Sněmovna rozpuštěna, a vydával tzv. zákonná opatření, která ale stejně nová Sněmovna musela schválit nebo odmítnout. Posléze ještě zasahuje do jmenování ústavních soudců, jinak je pouze součástí legislativního procesu, a proto náš proces schvalování mnohých zákonů tolik vázne.
Jestli je možné tuto komoru reformovat? Maximálně lze upravit samotný proces voleb, kdy se může uvažovat o jednokolové variantě a zákazu úpravy senátních obvodů, protože se často stávalo, že docházelo k účelovým úpravám.