Mgr. Jan Klán

Téměř každý den se střetávám s otázkou, zda systém před rokem 1989 byl zločinný, nelidský, omezující lidská práva. Nutno poznamenat, že tyto otázky často kladou současní třicátníci. Tedy lidé, kteří se narodili v době změn roku 1989. Jaký je tedy dnešní pohled na události, které jsou staré tři dekády?
Současný pohled na ony události je udáván několika faktory. Prvním je pohled, který nám předkládá klasický mediální prostor, který je prosáklý kritikou tehdejšího systému. Druhým je obraz minulosti, který je mladým lidem předkládán ve škole. Třetím je zkušenost jejich rodičů, protože oni minulý systém zažili alespoň na konci jeho selhání a konečně čtvrtým faktorem je hledání vlastního obrazu minulosti pomocí různých zdrojů, srovnávání a kritického myšlení.
Do popředí zájmu se dostává srovnávání současného a minulého systému. Jestliže minulý systém byl postaven na plné zaměstnanosti (někdy i uměle), tak ten dnešní je zase postaven na dobrovolnosti mít práci. Svobodně se můžeme rozhodnout, zda půjdeme do práce nebo zůstaneme doma a budeme pobírat podporu. Pokud ale v minulém systému absentovala svoboda ve formě se rozhodnout, zda půjdu nebo nepůjdu do práce, tak na druhou stranu jsme zde měli svobodu jistoty. Práce totiž dávala jistotu příjmu. Zajímavě také působí srovnání výstavby bytového fondu, respektive jeho vlastnické formy. Pokud před rokem 1989 existovalo různé družstevní vlastnictví, veřejné nebo obecní, tak dnes je situace opačná. Privatizace veřejného požrala své děti. Když Václav Havel mluvil o pověstných „králíkárnách“ ve kterých nikdo nechce bydlet, tak dnes jsou často placeny zlatem a to se jedná o kritizovanou výstavbu z doby před rokem 1989. Takže zcela jistě nebylo všechno tak špatné.
Rovněž může porovnat i výstavbu dálnic, silnic, metra nebo vltavské kaskády, jaderných elektráren. V době před rokem 1989 se vybudovalo mnoho věcí, které dnes využívá současný systém pro udržení svého stavu a akumulaci kapitálu. A to i tehdy, že výše uvedené věci byly stavěny zejména pro široké užití. Jinou otázkou je, že se často ničilo životní prostředí. K tomu ale docházelo i na západ od našich hranic. Byl zde jen jeden rozdíl. Zatímco v „reálném“ socialismu byl za ničitele přírody označen sám stát, tak v kapitalistických státech to byl zejména soukromý sektor. Dnes, v době, kdy absentuje stát jako regulátor a pověstný hlídač jsou to hlavně nadnárodní koncerny, kdo ničí nejen naši přírodu, ale celou planetu. Liberální kapitalismus v roce 1989 zvítězil, ale dnes je jasné, že to bylo jen díky tomu, že minulý systém byl postavený na absenci demokratických prvků. Navíc současný systém je sám o sobě neudržitelný, protože logika volného trhu byla přehodnocena a vržena do všech sfér lidského bytí.
Rodiče dnešních třicátníků, kteří se určitým způsobem podíleli na změnách a událostech v roce 1989, byli vlastně oklamáni duchem svobody, který se najednou zjevil, když moc ležela doslova na ulici. Bohužel onu svobodu využili ve svůj prospěch ti, kteří tyjí z majetku minulosti, tak i zbytků svobody volby současnosti. Každý systém si předchozí minulost určitým způsobem buď idealizuje, upravuje nebo přehodnocuje. Záleží na tom, jak kdo se vyrovnal s minulostí. Ten, kdo se s ní vyrovnal, tak nehledá na minulosti jen samá negativa, ale v rámci smíření se s minulou dobou předkládá i pozitiva, která ona minulost měla. Tak by tomu mělo být jak na školách, stejně i v médiích, abychom dnešní generaci podnítili ke kritickému uvažování. A ne jen zkratkovitě tvrdit, že doba minulá byla špatná, protože nebyla svobodná.