Prostá minulost
Náš svět se skládá ze střípků minulosti. Vzpomínáme na dobu dávno minulou a často se na ni díváme prizmatem současnosti. Politika, ekonomika, spotřeba. To vše jsou atributy, které pohybují dnešní společností. Nejistota, která je všudypřítomná nás nutí vzpomínat na dobu, která byla pro nás bezstarostná. Ať už se jednalo o naše dětství nebo dobu, kdy existovaly jistoty zaměstnání. Vše se prolíná do současnosti. Dnešní doba je však odlišná už od doby před pouhým jediným rokem. Změnilo se toho hodně. Vývojem politiky a turbulentní ekonomiky začínaje, až po znečišťování přírody konče. Vše pro potěšení lidských individuí, která se chtějí bavit a konzumovat. Pokud někdo porovnává dobu před více jak 30 lety s dnešní, tak porovnává neporovnatelné. V době „reálného“ socialismu, kdy existovala právě jedna základní jistota – práce – se žilo úplně jinak, než dnes. Navíc do našich životů dnes zasahují digitální média víc, než kdy jindy. Tato média, která nám umožňují propojení přes internet pomocí sociálních (možná spíš častěji asociálních) sítí utvářejí rovněž naše vnímání světa, stejně tak i minulosti. Žijeme ve společnosti, která je závislá na spotřebě a také sociálních sítí. Jsou to právě ony sítě, které do značné míry ovlivňují chod demokracie jako společenského zřízení.
Vraťme se však zpátky k porovnávání a vzpomínání na dobu, která byla pro nás bezstarostná. Na onu dobu vzpomínají lidé, kteří ji prožili. Dnešní generace, které se narodily po roce 1989, žijí ve společnosti nadbytku a tak mají i nemají na co vzpomínat. To samozřejmě berme v uvozovkách, protože „noví lidé“ budou mít zřejmě možnost vzpomínat na to, jak s někým „pařili“, hráli počítačové hry nebo komunikovali po Facebooku. Je to naprostá odlišnost od života tváří v tvář. Současné generace lidí do 25 let se již narodili do éry kapitalismu a dnešní mladí lidé žijí v digitální době a ta je provází již od jejich prvních krůčků. Pamatuji si, že mě od mých prvních krůčků provázely hračky na pískovišti. Dnes dítě provází třeba i herní konzole nebo tablet. Současnost je lemována střetem těchto dvou odlišných vnímání minulosti. Lidé ve středním věku vzpomínají na rok 1989 a také na dobu divokých privatizačních 90. let minulého století, na rok nového milénia, kdy se jim blížila plnoletost. Dnešní mladí mají své vzpomínky stále častěji naservírovány na sociálních sítích, kde tráví značnou část svého života.
Můj esej není o skepsi, ani rozhořčení nad současnou mladou generací lidí. Je to jen analýza stavu vzpomínání na doby minulé. Kdybych se narodil do dnešní doby, tak bych na tom byl asi stejně jako dnešní mladí. Chtěl bych trávit čas na síti, užívat si bez závazku, pařit a cestovat. Prostě tito lidé využívají věci, které jim současná uspěchaná doba nabízí. Musíme si ale uvědomit, že je více, než pravděpodobné, že děti současných dětí již takové možnosti mít nebudou. Jako myslící tvorové jsme si totiž zvykli na nadbytek a už si ani neumíme představit život bez mobilů, supermarketů a když náhodou vypadne elektřina, tak jsme v koncích. Jsme totiž stále více zranitelnější a to jen proto, že si chceme usnadňovat život v chaosu.
