Mgr. Jan Klán

Vládnoucí pravicoví politici, kteří už oznámili škrty například v podpoře jízdného pro studenty a seniory, předstírají, že problém chudoby neexistuje. To je ovšem jen zdání, zvláště v současné situaci, kdy na Českou republiku podobně jako na většinu zemí světa dopadla pandemie a její ekonomické a sociální důsledky. Nedávno zveřejněná čísla Českým statistickým úřadem to jasně dokazují. V roce 2021 se na hranici příjmové chudoby ocitlo více jak 900 tisíc lidí. Co je to příjmová chudoba? Pro jednoho člověka je to taková částka, kdy měsíčně pobírá něco málo přes 14 000,- Kč. To je číslo, na které nedosahuje mnoho seniorů, matek samoživitelek a dalších nízkopříjmových osob. Nechť si každý sám za sebe řekne, zda ho ohrožuje příjmová chudoba.
Z rostoucích cen, inflace a zdražování energií lze usuzovat, že příjmová chudoba nadále poroste a zasáhne patrně i střední třídu, která je pilířem naší společnosti, protože jsou na ni nejvíce uvaleny daně. Místo toho, aby se daně zvýšily nejmajetnějším lidem, osobám s největšími příjmy a korporátním gigantům, raději se škrtne příspěvek těm nejslabším.
Velkým problémem v nárůstu příjmové chudoby je vliv exekucí. I zde stát výrazně zaspal, byť se minulá vláda snažila tento problém řešit, stejně jej nedořešila. Žijeme v dluhové společnosti, kde vše je na dluh a to na úkor budoucích generací.
Jak tedy snižovat příjmovou chudobu a nerovnost obecně? Z logiky věci zásahem státu. Stát by zde měl výrazněji zasáhnout například do bytové výstavby, kdy by reguloval výše nájemného a samotnou prodejní cenu nemovitostí. Tím to ale zdaleka nekončí. Velkým problémem bude nárůst cen energií, který se zatím v peněženkách lidí neprojevil. To nejhorší teprve přijde ve chvíli, až jim dorazí vyúčtování.
Jak je zcela zjevné, tyto věci neviditelná ruka trhu nevyřeší a ani nemůže, protože v její logice bohatství přitéká k těm, kdo akumulují (vlastní) kapitál a nikoliv k těm, kdo jej vytváří (pracující). To je paradox dnešní doby. Stát by měl mít primární zájem dělat zásahy do ekonomiky ve smyslu regulace například nadnárodních korporací jejich výrazným zdaněním, za daňové úniky je tvrdě trestat, rovnoměrně přerozdělovat výnosy i mezi chudší regiony a v neposlední řadě zestátnit základní kritickou infrastrukturu a to včetně vody, energetiky nebo nerostného bohatství. Zároveň je nutné zrušit daňové ráje, v prvním kroku alespoň v Evropské unii. Jinak bohatší ještě více zbohatnou a chudí ještě více zchudnou. Současná vláda, která je vedena pravicovými stranami, zná však jen primitivní asociální přístup: škrty pro nižší a střední třídu. V letošním roce lze očekávat další zásahy vlády ve smyslu tvrzení Miroslava Kalouska „prošetříme se k prosperitě“, což znamená prošetřit se k chudobě.