Projekt ikona
Ještě nikdy v historii lidstva nebyla výroba a distribuce výrobků natolik efektivní, tak jako dnes. Vysokou míru efektivity zapříčinila digitální revoluce, která se datuje od 60. let 20. století a také projekt přepravní kontejnerizace. Je to jistý paradox, protože v dnešní době populační exploze ještě nikdy neměli „téměř“ všichni lidé stejnou možnost dostupnost výrobků. Nástup tohoto fenoménu má krom pozitiva, že si můžete dnes koupit téměř vše (zejména na dluh), také svá negativa. Mezi ně musíme zahrnout nástup třídní polarizace (bohatí bohatnou a chutí chudnou v globálním měřítku) a také ekologická neudržitelnost, kdy se z touhy za vyráběním vytvářejí negativní externality v podobě skleníkových plynů. To vše vede k nárůstu globální změny v podobě globálního oteplování. Kapitalistický systém tedy mezi sebou vede fatální rozpor, kdy sám sebe žene do záhuby a spolu táhne celou planetu, jakož i celé lidstvo. Na druhou stranu se snaží rozvíjet nekonečný růst.
Problémy, které sám kapitalistický systém způsobuje, ale také dokáže brilantně pro svoji záchranu maskovat. Tento jev můžeme nazvat mimikry kapitalismu. Systém, který se začíná ničit, tak objevil maskující se formy, a ty jsou předkládány veřejnosti. Podle sociologa Leslieho Sklaira je to nástup tzv. Projektu Ikona. Kapitalismus podle něj vytváří velkolepou architekturu, aby odvedl pozornost od svých rozporů (rozumějte například stavbu mrakodrapů do nebes, obrovská nákupní centra atd.). Tento typ architektury se začíná rozprostírat téměř po celém světě. Od globálního severu, až po obrovská města globálního jihu, nehledě na ropný kapitalismus arabských zemí. Jedná se o nárůst megalomanie. Vše je postaveno na stejném principu: čím větší, tím lepší. Dnes se můžeme podívat i na naše hlavní město Prahu. I zde již najdeme tzv. „pražské mrakodrapy“, které vyčnívají z městské části Pankrác. Hned vedle mrakodrapů často vyrůstají obchodní centra, která jsou uzpůsobena pro utrácení a potěšení konzumentů. Ne jinak je tomu v Praze. Setkává se zde propojení kapitálu, úspěchu, moci a spotřeby.
Jedním z důsledků kapitalistické globalizace je sociální polarizace, kdy se do chrámů konzumu dostane každý a rovněž každý si může zakoupit, co se mu zlíbí. Vše se přetransformovalo v sociální produkci a marketing. Právě tyto zhoubné procesy pro společnost do značné míry řídí nadnárodní kapitalistická elita. Ta totiž vlastní a obhospodařuje mnoho cenných zdrojů na celém světě a díky síťovému propojení dokáže on-line povelů ovládat i své pobočky po celém světě. Vše výše uvedené má jen jediný cíl. Zvyšovat a rozšiřovat ideologii konzumerismu. Tedy takové ideologie, která prosazuje názor, že skutečný smysl života se nachází ve vlastnictví majetku. Právě tento názor je základem kapitalistického dogmatu o nekonečném růstu na konečné planetě s konečnými zdroji.
Pokud použijeme myšlenku Leslieho Sklaira o ikonách kapitalismu, tak nákupní centra, kulturní sály, ohromná letiště, lesklé budovy finančních institucí a pojišťoven, ohromné megatowery po celém světě činí kapitalistickou hegemonii viditelnou i hmatatelnou. Jsou to propagátoři nekonečného růstu, touze po úspěchu. Jak dochází k čím dál většímu nárůstu obyvatel ve městech, tak se rozšiřují i různé megalomanské projekty kapitalismu. Tyto projekty mají za cíl jen jedinou věc. Upevnit hegemonii kapitalismu. Jedná se o posílení nadnárodní kapitalistické kontroly nás všech. Toho, kde žijeme, co spotřebováváme i toho, jak a co si myslíme.
Jedná se o úplně jiný obrázek světa, než toho, který jsme znali ještě před nástupem globální kapitalistické hegemonie. Otázkou zůstává, zda kapitalistická logika dostane svět na pokraj kolapsu? Dnes tomu vše nasvědčuje, protože se stále razí heslo nekonečného růstu. Nebo, zda bude kapitalistická globalizace nahrazena novým světovým uspořádáním, který můžeme nazvat novým socialismem. V tomto novém typu socialismu budou hrát prim sdílené informace na síti. Všichni z nich musí mít prospěch, dále bude zcela jistě definován poklesem výroby zbytečných věcí, které člověk „často“ nepotřebuje. Již nebude dáván důraz na kapitál, ale na lidské hodnoty. Dojde rovněž k nárůstu cest za zážitky a lidé budou obdivovat svoji civilizační historii.
