Mgr. Jan Klán

Na letošním summitu NATO v Haagu, který se konal ve dnech 24. – 25. 6. 2025, zaznělo něco, co by ještě před pár lety působilo jako špatný vtip: členské státy Aliance by měly směřovat k tomu, aby na obranu vydávaly až 5 % svého hrubého domácího produktu k roku 2035. V některých kruzích bylo toto rozhodnutí vítáno jako krok nezbytný pro zajištění bezpečnosti v době globálních hrozeb – rozumějme, že se strašilo zejména Ruskem a Čínou. V jiných kruzích je ono rozhodnutí vnímáno jako otevřený šek zbrojařskému průmyslu (například firmě Colt, kam má vazby Petr Pavel nebo snad k nejbohatšímu Čechovi Strnadovi?). Český prezident Petr Pavel (přezdívaný Pávek), pro kterého je vojenství přirozeným jazykem, rozhodnutí bez váhání podpořil a prohlásil, že Česká republika je připravena tento závazek naplnit.

Co ale v Haagu nezaznělo – a nezaznělo to ani z úst prezidenta generála doma – je kde se těch 5 % HDP vezme. Nejsme totiž země s přebytkovým rozpočtem ani země, která by si mohla dovolit navyšovat výdaje bez škrtů jinde. Znamená to snad omezení výdajů do zdravotnictví, školství, dopravní infrastruktury či kultury? Tedy v oblastech, které se dlouhodobě potýkají s podfinancováním?

Česká republika aktuálně dává na obranu něco přes 2 % HDP – s obtížemi. Dokonce Fialou a jeho nohsledy kritizované Slovensko a Maďarsko vydávají více. Už nyní je jasné, že navyšování na 5 % nebude jen otázkou politické vůle, ale i otázkou zásadních přesunů ve struktuře rozpočtu. Co se škrtne jako první? Budou to nemocnice v regionech? Učitelé, kteří jsou dlouhodobě podfinancovaní a přetížení? Nebo snad kultura, která se často stává prvním cílem škrtů, jakmile přijde na lámání chleba? Případně už teď přetížená dopravní infrastruktura a její žalostný stav?

Celé to připomíná trochu absurdní scénář: připravujeme se na válku, zatímco vnitřně oslabujeme stát, za který bychom měli případně bojovat. Jakou obranu potřebujeme, pokud nebude co bránit? Pokud budeme mít nejmodernější tanky, ale žádné lékaře, žádné odborníky, žádné fungující vzdělávání? Nebo snad někdo bude chtít bránit například P. Fialu, P. Pavla, T. Zdechovského a mnohé další, kteří pořád jen lační po válce a nechtějí mír?

Rozhodnutí o tak zásadní změně obranné politiky, které bude mít přímé dopady na všechny občany, navíc neprošlo žádnou hlubší veřejnou diskuzí. Nebyla otevřena otázka, zda si to občané přejí, jaký bude reálný přínos takového kroku, a hlavně – co jsme ochotni obětovat. Ve jménu obrany proti vnějšímu nepříteli (který je jednou určen na západ a podruhé na východ od nás) se tak může stát, že se vytvoří nepřítel vnitřní: rozklad důvěry veřejnosti v demokratický systém, který nepečuje o své vlastní občany. Přesně tyto kroky ale Fialova od samého začátku dělá – zničit stát a vykašlat se na občany. Lze tedy tvrdit, že Fialův režim destruuje samotné fungování státu a demokracie.

Prezident Pavel argumentuje geopolitickými riziky – a ano, doba není klidná. Ale bezpečnost není jen otázka počtu stíhaček a raket, nýbrž hlavně fungující společnosti, vzdělaného obyvatelstva, zdravotní péče dostupné všem a sociální soudržnosti. To všechno jsou oblasti, které by mohly, a nebojím se říci, že budou kvůli závazku 5 % HDP na obranu trpět nedostatkem financí a může zcela nastat jejich kolaps.

Pokud máme opravdu dávat 5 % HDP na obranu, je na místě tvrdá a transparentní debata: Co se škrtne? Kdo to zaplatí? A komu to má opravdu sloužit?

Jestli je odpovědí jen mlčení ze strany prezidenta a nákup dalšího vojenského materiálu od neprůstřelně průstřelných vest až po nesmyslné stíhačky F - 35 bez zajištění vnitřní stability a kvality života obyvatel, pak se nejedná o posílení obranyschopnosti, ale o oslabení samotného smyslu státu a jeho privatizaci.