Páté kolo u vozu
Na přetřes opět přichází jistý evergreen v Poslanecké sněmovně – zákon o státní službě. Zákon, jehož cílem bylo odpolitizování státní správy, otevřel Andrej Babiš, který si stěžuje, že prý vláda nemůže efektivně vykonávat svá politická zadání. Realizace různých projektů, dle jeho slov, blokují odborní náměstci na jednotlivých ministerstvech. Vyslovil přání, že by z nich udělal náměstky politické, aby mohli být v případě „neposlušnosti“ vyměněni. To jde ale proti logice odpolitizování státní správy, kde mají být odborníci, kteří budou vykonávat agendu bez toho, kdo je momentálně u politického vesla. Současný zákon o státní službě není vůbec dokonalý. Doznal tolika změn, že se v tom asi nevyznávají sami úředníci, natož vláda. Jediný, kdo tomu lehce rozumí je „superúředník“ Josef Postránecký.
Trochu si to rozeberme. Vláda chce, aby se z odborných náměstků, kteří jsou vybíráni dle výběrového řízení, stali náměstci ryze političtí. Logicky vzato by se na tyto pozice dosazovali kamarádi toho nebo onoho politického uskupení a dostali bychom se tam, kde jsme byli před rokem 2014, kdy se služební zákon začal tvořit. Samotná idea odpolitizování státní správy je velice důležitá, protože jinak nemůže fungovat efektivně. Kdysi se stávalo, že se na ministerstvech s obměnou politické garnitury obměnili všichni – od náměstků, přes řidiče, až třeba po uklízečky. To byla ryzí politizace státní správy. Jelikož je nyní snaha opět k tomuto sklouznout, tak si vyjasněme některá fakta.
Současný zákon o státní službě vytváří dva druhy náměstků, což je nelogické. Jedni jsou političtí a vybírá si je daný ministr – začínají a končí s ním. Může mít až dva takové náměstky, nevztahuje se na ně výběrové řízení, ani nemusí mít patřičnou kvalifikaci. Můžeme to nazvat trafikou pro kamarády. Druhou skupinou jsou náměstci odborní, kteří nejsou na svá místa dosazováni podle stranického dresu, ale na základě výběrového řízení, kde jsou jasně stanovená kritéria. Také je není možné z daného postu jen tak z ničeho nic odvolat. Odvolán může být jen za předpokladu, že bude mít za sebou dvakrát negativní hodnocení (uděluje se vždy 1x za rok) nebo když proběhne systemizace pracovních míst a daná pracovní pozice bude zrušena. Jinak je ve své podstatě plně chráněn služebním zákonem. V tomto případě zůstává otázkou, jak moc daný odborný náměstek inklinuje nebo neinklinuje k právě vládnoucí garnituře. Služební zákon sice jasně říká, že musí být úředníci apolitičtí, ale do hlavy nikomu nevidíte a stejně všichni úředníci mají volební právo jako každý jiný.
Sám osobně mohu říci, že projednávání zákona o státní službě bylo velice složité a náročné. Osobně jsem se toho účastnil. Stejný zákon z roku 2002, který nikdy nenabyl plné účinnosti, byl úplně na jiné odborné výši, než je ten dnešní. Současný zákon je „nedochůdče“, které je ostudou tehdejší legislativní rady vlády pod vedením Jiřího Dientsbiera. Je to způsobeno tím, že se do současné podoby zákona o státní službě dostalo tolik nešvarů, tvořivosti a politických dohod, výjimek a nesmyslů, že vám z toho jde hlava kolem. Říkal jsem tomu zákon výjimek. A pokud v zákoně máte dva politické náměstky bez jasných kompetencí, když bohatě stačí jeden, tak se dostáváte do politické pasti, kam s těmi, kdo někde neuspějí? Politický náměstek jde přeci proti logice odpolitizování státní správy. Tohle přeci byla původní myšlenka, abychom se inspirovali tam, kde státní správa funguje a je efektivní. Jenže s postupujícím časem, se začíná zjišťovat, že náš služební zákon nefunguje jak má, případně politickým elitám kazí jejich plány. Bylo nebo nebylo tohle účelem? Přeci jen služební zákon má zamezit politickým hrátkám na ministerstvech, takže účel asi splnil. Bohužel ale ne úplně. To je důsledkem paskvilu, který se postupem času vytvořil. Inspirace okolními státy vzala za své a vytvořili jsme si zbrusu svůj vlastní zákon ve víře, že bude lepší, než mají jinde. Místo toho jsme vytvořili něco, co způsobuje problém všem. Jak politikům, stejně i odborníkům. Na závěr by se dalo říci: takže znova a lépe.
