Panika elit

Před nedávnem se do švýcarského Davosu sjely elity současného globalizovaného světa. Od amerického prezidenta Donalda Trumpa, až po našeho předsedu vlády v demisi Andreje Babiše. Na tomto místě se každý rok schází všechny špičky světa, aby debatovaly nad budoucností našeho světa a planety. S čím dál větším znepokojením ale sleduji, že i když se zde sjedou všichni známí a neznámí, tak se vlastně nic neděje. Na fóru se pronesou aktuální data a možný další vývoj. Sem tam zazní kritické hlasy, které říkají, že je něco v nepořádku a poté se všichni zase pokojně rozjedou do svých domovů. Ne jinak tomu bylo v letoším roce. Nicméně letošní ročník tohoto fóra byl o něco málo jiný. Odlišný byl v tom směru, že zde více, než kdy jindy, zaznívaly kritické hlasy a to hned na úvod onoho rokování.

Indický premiér hned v první den jednání varoval přítomné, že globalizace začíná ztrácet přitažlivost. Musím podotknout, že on jediný věděl, o čem mluví. Varoval totiž před protekcionismem, který ovládá současnou podobu globalizace. Rovněž nezapomněl zmínit neblahý stav současného světa. Indický premiér však nemluvil jako kritik globalizace, ale její obhájce. Má totiž obavu, že když globalizace bude pozastavena nebo utlumena, tak na tom nejvíce prodělá jeho země. Má pravdu. Pokud by se globalizace utlumovala, tak nejvíce na tom budou tratit velké země, které jsou nyní v rozmachu. Ať už se jedná právě o Indii, Čínu nebo třeba USA. Je zde vidět první náznak paniky elit.

Elity, které  nastartovaly globalizaci si jsou vědomy, že pokud by došlo k její regulaci, tak na tom začnou tratit. Nicméně se zvyšující se nerovností mezi lidmi k tomu bude muset dříve nebo později stejně dojít. Globalizace nám sice přinesla řadu výhod z hlediska propojení světa a jeho dostupnosti, ale na druhou stranu vytvořila nespravedlivý systém v rámci odměňování a přerozdělování kapitálu či bohatství. Touto nespravedlností vzniká jev, kdy jsou některé země neúměrně bohaté a ještě více k sobě koncentrují kapitál z periferních oblastí. Místo toho by se ale mělo bohatství rozdělovat rovnoměrněji, aby z něj měli prospěch všichni obyvatelé planety. Tohle se ale elitám nelíbí a proto začínají panikařit, když si začínají skupovat různé ostrovy nebo místa, kde nebudou dosažitelné nebo si stěžují na různých ekonomických fórech.

Ukrýt, schovat se mimo dosah „obyčejných“ lidí. To je sen mnohých superboháčů a lidí, kteří ovládají současný svět. Chtějí se vyhnout hněvu „neprivilegovaných“. Chtějí být mimo reálný svět, který vytváří a ovlivňují, protože v něm číhají různá nebezpečí. Nejedná se o nebezpečí ryze lokální, ale právě globální. Všichni jsme postiženi stejně. Ať už jde o přelidnění lidstva, nemoci nebo globální oteplování. To vše jsou rizika, která sdílíme všichni naprosto stejně. Elity nevyjímaje. Snad právě proto se snaží najít na naší planetě místa, kde toto nehrozí. Zaseli ale vítr a nyní sklízí bouři.

Realizátorům současné podoby globalizace se nelíbí regulace volného trhu a různá opatření proti nárůstu konzumu. Není divu, protože přicházejí o nemalé zisky. Jenže závislost na konzumu nás všechny žene ke konečnému problému kterým je ničení přírody a celé naší planety. Z tohoto důvodu je potřeba konzum regulovat. Je sice hezké, když všechno máte na dosah, vše si můžete koupit, ale položte si otázku: za jakou cenu? Tuto otázku nevyřešilo ani Davoské ekonomické fórum, kde si vlivní postěžovali, jiní si zase potřásli pravicí a řekli jak jsou dobří. Nikdo však nezmínil konečnou fázi globalizace, která bude ve znamení ještě více zničeného světa, světa nerovností, násilí a bojů o nerostné bohatství nebo vodu.