Palachové současnosti
Máme za sebou připomínku činu Jana Palacha a Jana Zajíce. Ti se upálili v lednu roku 1969 na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Je tomu tedy přesně 50 let. Na úvod si musíme říci, že upálení se Janové neprotestovali proti KSČ. To musíme důrazně oddělovat, protože dnešní mediální prostor, který je často „hlásnou troubou“ kapitálu nebo korporací, říká něco jiného. Poté se směšují různé věci, které spolu souvisí jen okrajově. Nyní si však položme zásadní otázku: co je hrdinského na tom, že se někdo upálí? Je to zcela jistě forma protestu, ale skutečný hrdina přeci má bojovat, pokud chce nějakou změnu. V minulosti tuto formu protestu zažili snad ve všech zemích světa. Vždy se někdo upálil na protest vůči něčemu. Nemusíme ani chodit daleko do minulosti. V roce 2003 se na protest proti kapitalistickému, demokratickému systému se na Václavském náměstí upálil student Zdeněk Adamec. Ten chtěl rovněž upozornit na určité bezpráví, které se v našem rádoby právním státě odehrává. Musím se tedy ptát, proč o tomto člověku naše média zevrubně mlčí? Přeci jen se rovněž snažil vyburcovat občany, aby si nějaké věci nenechali líbit. V roce 2018 tomu bylo 15 let od této tragédie, ale v médiích bylo znamenité mlčení.
Když žil Palach se Zajícem, tak v naší zemi vládla pověstná diktatura proletariátu, která prý byla děsivá. Sice nikdo nedokáže vysvětlit, v čem byla děsivá, ale zřejmě si nezadá s dobou dnešní. Dnes totiž máme také diktaturu, ale kapitálu. Právě i současné problémy vedou mnohé lidi k různým činům. Nemusíme je nutně označovat za Palachy současnosti, ale do jisté míry jsou to stejné oběti. Tyto oběti byly dohnány k sebevraždě tlakem diktatury kapitálu, protože se ocitly v beznaději, bezvýchodnosti, bezmoci. O tom se nemluví. Raději se vše přechází ve smyslu, že se to prostě stane. Přitom se jedná o velkou lidskou tragédii. Ta je to především.
Činy, které se odehrály před půl stoletím, jsou jen našimi dějinami. Ty prostě nezměníme. Stejně nezměníme ani to, že se v minulosti někdo upálil na protest proti něčemu. Na závěr si dovolím jednu doušku. Mám těm velkolepým připomínkám smrti Palacha, Zajíce a dalších, rozumět tak, že kdyby se dnes někdo chtěl upálit na protest proti současnému systému, režimu, který potají ničí všechny a všechno, že budou lidé dotyčného uctívat jako ikonu? Myslím si, že by k tomu nedošlo, protože mediální prostor by to přešel vysvětlením, že dotyčný byl buď podivín, protestoval proti nesmyslům atd. Palach se Zajícem jsou rovněž ikonami, ale ikonami minulosti. Osobně si myslím, že jak Palachův, stejně i Zajícův případ, budeme moci objektivně posoudit nejdříve za 50 let, protože se mnohé informace buď zamlčují, zkreslují nebo raději nezmiňují.
