Nevoňavá unie
V médiích jsem zaznamenal zprávu, že mladým lidem moc nevoní Evropská unie. Dle zveřejněných výsledků sociologického šetření by pro setrvání v EU hlasovalo „jen“ 44% mladých lidí do 34 let. Ostatní dotázaní neví, jak by hlasovali. Osobně se tomuto stavu moc nedivím. Když se totiž podíváme zpětně na to, co jsme vlastně vstupem do EU získali a co ztratili, tak objektivně převažují negativa (jako výhoda se často uvádí čerpání dotací, ale to brzo skončí a my budeme naopak do EU jen přispívat). Když v roce 2003 probíhalo referendum o vstupu do Evropské unie, tak jsem hlasoval proti vstupu. Už tehdy bylo totiž jasné, že většinou to půjde s EU z kopce a nastane problém ve vztahu dvou rychlostní Evropy Německa a Francie vůči zbytku členských států.
Samotná Evropská unie nevoní kde komu. Nemusí to být právě jen mladí lidé, kteří teprve poznávají sociální realitu. Jsou to vesměs všichni lidé v České republice (a nejen zde), kteří na setrvání v Evropské unii pohlížejí velice negativně. Vždy se k tomu používá nějaký typ příměru. Například: zakázali nám používat názvy jako Rum, pomazánkové máslo, zavádí různé nesmysly jako omezování výroby klasických žárovek atd. To vše snižuje vážnost Evropské unie, která je posléze vnímána jako direktor z Bruselu. Nad tímhle se ovšem musí zamyslet Evropská komise, která fakticky vládne a je nikým nevolena (myslím voliči, protože komisaře delegují vlády členských zemí).
Další problém v nevoňavosti spatřuji ve vztahu k patriotismu. Přeci jen se ponejvíce nejprve cítíme být Čechy (já jsem na tom stejně) a až dlouho poté se cítíme být Evropany. Je zde evidentní, že Evropská unie měla ze všech lidí v Evropě udělat ony pověstné Evropany, kteří budou hrdí na Evropu a k tomu ustavené společenství. Stal se ale pravý opak. Stále více zemí je naštváno na politiku Evropská unie, protože se čím dál více plete do tuzemské politiky a národní parlamenty jsou de facto bez jasné rozhodovací moci. Z tohoto důvodu narostlo mnoho stran a hnutí, které požadují vystoupení z Evropské unie. Jenže si musíme položit zásadní otázku: pokud bychom vystupovali z EU, tak je nutné říci ono pověstné „b“, co vlastně budeme dělat dál. Pokud si tohle neřekneme, tak na vše budeme koukat jako Britové na Brexit. Navíc mám oprávněno obavu, že pokud vystoupíme z EU, tak nastane náš ekonomický kolaps. Jsme totiž až úzce navázáni na ekonomiku Německa.
Mladí lidé mají nedůvěru k Evropské unii pravděpodobně ještě z jednoho důvodu. Je jím samotné euro jakožto společná měna. Někteří pravicově orientovaní lidé říkají, že by bylo dobré euro přijmout. To by ale v tuto chvíli byla pro nás katastrofa, protože nemáme dorovnané příjmy na úroveň Německa. Jak je možné, že v Německu mají pracující i třikrát vyšší platy, než v České republice? Vzpomínám si, jak bylo v době vstupu do EU říkáno, že doženeme pověstný „Západ“, ale nestalo se vůbec nic. Je to naopak ještě horší, protože trhy, kde jsme měli odbyt obsadil právě pravicovými politiky vychvalovaný „Západ“. Nám nezbylo nic jiného, než jen tiše protestovat a posléze se zařadit po bok celé Evropské unie.
Řešení nicméně existují. Osobně je vidím v možnosti reformovat Evropskou unii. Musíme vybojovat socialistickou Evropu. Nemůžeme být přeci poraženeckým státem. Aktivně musíme ovlivňovat své okolní státy. Naši republiku těžko někam přesuneme. Ta bude pořád ve střední Evropě a s tím musíme pořád operovat. Je nutné navázat rovněž obchodní vztahy s Čínou a Ruskem a nesmíme být jen izolovaným ostrůvkem v srdci Evropy, který jen poslušně poslouchá příkazy z Bruselu.
