Mgr. Jan Klán

Když se před 30 lety končil tehdejší režim, nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k restauraci kapitalismu. Jak je možné, že se tak stalo? Ještě začátkem roku 1989 tehdejší sociologické výzkumy ukazovaly, že ve společnosti stoupá nespokojenost. Sociologové té doby upozorňovali vládnoucí elity, že se tehdejší KSČ čím dál více odcizovala veřejnosti. Nicméně politické elity tyto výzkumy vnímaly jen velice okrajově a myslely si, že vše bude fungovat dál, jen pod rouškou demokratizace a přestavby tehdejší společnosti. Skutečností bylo, že se projevy politické elity o úspěšné současnosti a probíhající přestavbě odlišovaly od reality, která měla mnohé dnes všeobecné známé vady a žádná přestavba nebyla dostatečně hluboká. Lidé začali volat po změně a v odpovědích sociologům říkali, že přestavba neprobíhá řádně a je poměrně pomalá.
Pokud nahlédneme do sociologických výzkumů z května roku 1989, tak zjistíme, že na otázku, zda je v ČSSR politický systém demokratický, odpověděla polovina respondentů, že ano a druhá polovina, že nikoliv. S tím rovněž souvisela otázka, které opoziční organizace by měly mít své zastoupení v Národní frontě. Nejčetněji lidé odpovídali, že neví. Zaznívaly i odpovědi, že by své zástupce v Národní frontě měla mít Charta 77 a jiné neformální skupiny. To, že na jaře před 30 lety byl požadavek hluboké přestavby oprávněný, vyplývalo jak z neutěšeného stavu životního prostředí, z pomalého zavádění inovací a také z nedostatku svobody a demokracie.
V průběhu roku 1989 bylo čím dál více patrné, že většina lidí začíná tehdejší systém hodnotit velice kriticky. Ať už se jednalo o otázku ekologie nebo politických svobod. Rovněž volání po demokratických reformách bylo čím dál hlasitější nejen ze strany opozice ale i členů KSČ. Víc a víc lidí začalo odmítat i článek 4 tehdejší Ústavy o vedoucí úloze KSČ ve společnosti, protože KSČ nestačila adekvátně reagovat na změny ve společnosti. Nicméně přesto 50 % tehdejších respondentů uvedlo, že vedoucí úloha KSČ je ve společnosti potřebná. Je ovšem možné, že právě v této otázce se respondenti obávali říci otevřeně svůj názor a podpora zachování vedoucí úlohy strany byla ještě menší. 50 % respondentů také zpochybňovalo správnou realizaci vedoucí úlohy KSČ. To znamená, že lidé chtěli změnu vedoucí úlohy KSČ směrem k demokratizaci a nechtěli už trpět nadvládu politbyra, ačkoli se lišily jejich názory na to, zda má být nastolena celková pluralita nebo jen demokratičtější vláda KSČ. Zajímavé bylo zjištění, zda občané chtějí, aby se podniky vracely do soukromých rukou. Téměř 70 % respondentů odpovědělo, že by k tomu nemělo dojít. To je v ostrém rozporu s tím, co přišlo v následujících letech.
Přišel listopad 1989, který znamenal konec tehdejšího systému. Občané ale i tehdy stále chtěli socialistickou cestu, nebo něco mezi socialismem a kapitalismem. Kapitalistickou cestu, kde jsme v současné době, tenkrát chtěl jen zanedbatelný zlomek lidí (3 %). V tom, že socialistické státy sovětského typu prohrály v globálním soupeření s kapitalismem, hrál velkou roli i fakt, že se tehdejší politické elity neřídily tím, co tenkrát zjišťovali sociologové.