Morální meze války
Žijeme ve 21. století. Všichni od něj očekávali možné i nemožné. Že již nebude hladomor, nebudou války, lidé se budou mít rádi a celosvětově zavládne mír. Nic z toho se bohužel nenaplnilo. Dokonce mnohdy nastal opak. Očekávali jsme, že po století násilí, kterým bylo století předcházející, bude všude klid a mír. Jenže lidstvo změnilo jen jednu věc: formu válčení. Už se často nestojí na válečné frontě jako muž proti muži, ale bitvy se odehrávají ve virtuální sféře globálně propojeného lidstva – na internetu. Ke svému zničení tedy lidstvo využívá sofistikovanější zbraně. Někomu to možná nepřijde, ale pokud někdo zničí počítačové systémy určitého státu, tak nastane chaos, bezvládí, panika a kolaps státu. Počítače řídí úplně všechno a tak je snaha tento systém často paralyzovat. Tyto války, které se nazývají kybernetické, jsou dnes na denním pořádku. Od útoku hackerů na bankovní domy, nemocnice a státní instituce, až třeba po šíření virů na síti. Vše se točí kolem konfliktu, který má za cíl paralyzovat protivníka, získat od něj cenné informace a mít jej pod dohledem. Jenže je takový konflikt vůbec morální a žádoucí? Jestliže bytostným cílem lidstva je celosvětový mír, tak proč lidstvo neustále vede nějaké konflikty? Ať už na síti nebo v reálném světě?
Pryč jsou doby, kdy klasická forma válečného konfliktu byla charakterizována bojem muži proti muži, tak jako tomu bylo například ve druhé světové válce. Dnes k válčení používáme zbrusu nové, moderní nástroje. Od dronů, přes naváděné střely, přes monitorování lidí z vesmíru pomocí satelitů. Mocenské zájmy některých států jsou natolik velké, že snaha udržet „globální mír“ je poměrně problematická. Hlavně ve chvíli, kdy do celého procesu vstupuje „morální hegemon“ válčení – USA. Tento hegemon totiž primárně určuje to, kdo bude označen za nepřítele a zahrnut do „osy zla“, kterou si pro tento účel vytvořil v rámci boje proti terorismu. USA vždy ospravedlňují útok na někoho pod rouškou ochrany demokracie a lidských práv. V některých případech jsou jako ospravedlnění použita tvrzení, že daný stát nezachází se svými lidmi „podle demokratických pravidel“ a je tedy nutné jej zničit. Nikoho už nezajímá, kolik nevinných lidí při tom zemře. Hlavně, že je zachráněna demokracie. Jiné země zase uplatňují své územní nároky, i když dnes už to není tak častý jev, jako tomu bývalo v minulosti. Dnes jsme se přesunuli na bitevní pole, kde pěšákem jsou osobní počítače a mobilní telefony. Z logiky věci tedy plyne, že jakákoliv agrese je nemorální a tím pádem i samotný akt války. K čemu je tedy dobrá válka? Proč lidstvo neustále takové konflikty vede? Odpověď je nasnadě: válka totiž pohání inovace. Vždy se v konfliktu vyzkouší nějaká ta nová zbraň. To je prostá logika válčení. Princip zůstal zachován i dnes, kdy se vedou virtuální války. Jeden zkouší zbraňové systémy a odolnost toho druhého. Nehraje se už tolik územní zisky, ale o to, kdo bude mít technologicky navrch a ovládne globální obchod. Vznikají tak obchodní války, které jsou plné očerňování, umlčování a snahou zničit konkurenta za každou cenu.
Konflikty lidstvo vede už od pradávna. Nebylo století, kdyby se neválčilo. Válka za sebou vždy zanechala miliony mrtvých, zpustošené země a rozvrácené civilizace. Z toho si lidstvo do budoucna musí vzít ponaučení, i když to na první pohled tak nevypadá. V budoucnu se totiž budou kupit nové problémy, kvůli kterým se povedou nové války. Bude se primárně jednat o „vodní války“, kdy cennou surovinou bude sladká voda, kterou člověk potřebuje ke svému životu. V tomto případě se jako morální hledisko konfliktu použije boj o přežití a to bez ohledu na to, kdo přežije a kdo zemře. Bude i tohle morální? Určitě nebude, protože tento konflikt za sebou zanechá znova miliony mrtvých. Na druhou stranu si říkám, že sama příroda s námi vede válku o své přežití. Dílčí bitvu s přírodou jako lidstvo vyhráváme za cenu nejvyšší, ale válku s přírodou nevyhrajeme. Žádný konflikt nemá morální opodstatnění, pokud v něm zemřou miliony lidí a to jen proto, že byl rozpoután buď za cílem jejich ochrany, nebo prostě jen proto, že je na daném území mnoho nerostného bohatství.
