Mgr. Jan Klán

To bychom nebyli v České republice, kdyby se takové věci neděly někde jinde. Čím dál více se ukazuje, že po více jak 30 letech budování demokracie jsme se dostali někam na úroveň banánových republik, které aspoň ale mají banány, na rozdíl od nás. My už nemáme téměř nic. Brambor je poskrovnu, uhlí musíme dovážet až z daleké Austrálie a k olympiádě v Číně se vyjadřuje kde kdo, hlavně pak naši čelní představitelé v Senátu nebo pravicová vláda. Člověk jen stěží chápe, jak je možné, že se do naší republiky po lodi přepravuje od protinožců uhlí, kterého máme poměrně dostatek. Hlava to určitě mnohým z vás (stejně jako mě) nebere, protože dovozem uhlí z tak vzdálené země vzniká silná uhlíková stopa a republika nemyslí ani ekonomicky, ani ekologicky. Ať žije zákaz plastových brček a kelímků, které jsou bravurně nahrazeny dovozem uhlí z dalekých končin.
Člověk by to vše pochopil, kdyby se naše země nacházela v ekonomické a hospodářské krizi. Jenže my se v žádné takové krizi nenacházíme. Nacházíme se však v silném společenském marasmu, který je často utvářen vládnoucími politickými a jinými elitami. Od boje s pandemií, až po olympiádu v Číně jsou naši někteří zákonodárci schopni vymyslet i nevymyslitelné. Například Senát se usnesl, že je nutné zahájit tvrdý bojkot olympiády v Číně, protože se tam prý porušují lidská práva. A Senát šel nakonec tak daleko, že olympijské hry v Číně přirovnal k bojkotu her v Berlíně roku 1936 a Moskvě roku 1980. Nevím, co tím chtěli básníci říci, ale na obou dvou zmíněných olympiádách mělo Československo své zástupce. Bojkotování olympijských her v Číně roku 2022 mi přijde hodně zahranou a leccos to naznačuje o duševním zdraví senátorek a senátorů, ale je to jejich rozhodnutí. Začínám mít obavu, zda v Senátu sedí svéprávní lidé.
Dost dobře nechápu, proč se kolem současné olympiády, což je svátek všech sportovců, dělá takový ideologický humbuk. Když se ale podíváme do minulosti, tak onen humbuk je nám dosti vlastní. Ostatně jako odplatu jsme v roce 1984 bojkotovali olympijské hry v Los Angeles. Navíc jsme se vždy přikláněli k těm, kdo v dané chvíli měli ve světě navrch. To ale dnes neplatí. Neustále se přikláníme k politickým stanoviskům USA, ale ve světě existují i další dvě velmoci, které začínají USA rázně převyšovat. Jednou z oněch velmocí je Čína a proto se vede nová ideologická válka, která má za cíl pozici Číny oslabit. No a naše politické elity ochotně poslouchají. Přetvářejí tak naši suverénní republiku v ryze banánovou republiku, která bude plně v područí USA.
Nacházíme se na předělu. Po více jak 30 letech od konce studené války se na mám na obzoru rýsuje studená válka 2.0. Vše do sebe pěkně zapadá od konfliktu na Ukrajině, který je podobný střetu v době kubánské raketové krize, přes ideologickou přestřelku ohledně konání olympijských her v Číně, která je podobná bojkotu her v Moskvě roku 1980, až po nesmyslné dovážení uhlí z Austrálie, což v našich dějinách nemá obdoby. Ve všech případech sloužíme jako ochotní pěšáci v nové studené válce a to jen díky tomu, že se naše politické elity nedokázaly rázně oddělit od pupeční šňůry vítězů předchozí studené války – USA.