Mgr. Jan Klán

Ukrajina se v posledních letech prezentuje jako stát bojující nejen o vlastní svobodu, ale i o evropské hodnoty. Oficiální Kyjev se hlásí k Evropské unii, žádá o rychlou integraci a finanční i vojenskou podporu. Avšak za líbivými hesly a proklamacemi se skrývá realita, která má k evropským standardům právního státu a transparentního vládnutí daleko: systémová a prorostlá korupce.

Milionové úplatky za funkce a zakázky

Není řeč o drobných přestupcích, nýbrž o mechanismech, které zasahují samotné jádro státní správy a politiky. Investigativní zprávy odhalují, že jmenování do vysokých funkcí se „kupuje“ za milionové částky. Například pokus prosadit vlastního člověka do čela přístavního podniku v Oděse byl spojen s nabídkou pěti milionů dolarů ročně. Zástupce ministra energetiky byl přichycen při přebírání 500 tisíc dolarů úplatku. Šéf infrastrukturního resortu inkasoval 400 tisíc dolarů za ovlivnění zakázek.

Na regionální úrovni to není jiné. Možná ještě horší, protože to není tolik vidět. Starostové, vedoucí odborů či šéfové státních podniků často získávají posty nikoli díky schopnostem, ale díky „investici“, kterou později bohatě zhodnotí prostřednictvím přidělování zakázek či manipulace s veřejnými zdroji. Tím vzniká korupční chobotnice, která prorůstá celým státním aparátem Ukrajiny. Není proto divu, že Ukrajina je nejvíce zkorumpovanou zemí v Evropě.

Armáda a obrana – byznys se smrtí

Zvlášť skandální jsou kauzy v obranném sektoru. V době, kdy ukrajinští vojáci čelí ruské agresi, státní úředníci a jejich spojenci kradou miliardy z obranných rozpočtů. Z kauzy s nákupem dělostřelecké munice se ukázalo, že zmizelo téměř 1,5 miliardy hřiven, tedy kolem 40 milionů dolarů. V kontraktech na drony a elektroniku se běžně účtují „provize“ ve výši 25–30 % hodnoty zakázky.

Jak to asi musí vypadat v projektu Nemesis Ondřeje Vetchého, který za vybrané finanční dary nechá vyrábět drony pro Ukrajinu. Kde asi samotné drony končí? Nedostávají je třetí strany? Absolutně neprůhledné financování tohoto projektu budí jen samé otázky. Navíc ve spojení s českými armádními špičkami je to ještě záhadnější a celé to vypadá na jeden velký skandál. Co tomu všemu říká prezident Petr Pavel Pávek? Nebo osvětový vůdce s nejnižší důvěrou veřejnosti Petr Fiala? Oba dva zarytě mlčí. Nebo je snad jeden z nich v první linii?  

Jinými slovy: zatímco na frontě umírají vojáci, v Kyjevě, regionech a možná i někde jinde, se obohacují ti, kdo mají zajišťovat jejich výzbroj. Docela ostuda a skandál. Nemyslíte?

Státní zakázky jako zlatý důl

Korupční schémata prostupují i civilní sektor. Program „Great Construction“ ukázal, jak lze miliardové projekty na obnovu a výstavbu infrastruktury proměnit v přerozdělování veřejných prostředků mezi vyvolené firmy. Zakázky v hodnotě miliard hřiven byly přidělovány po telefonické domluvě a „provize“ se pohybovaly v řádech desítek milionů.

Podobně v železnicích či energetice se objevují případy nadhodnocených zakázek, kde rozdíl mezi reálnou a fakturovanou cenou jde do desítek milionů hřiven. To není „dětská nemoc demokracie“, ale vyspělý ukrajinský korupční systém.

Evropa jako alibi

Ukrajinská politická elita v čele se zeleným mužíčkem Volodymirem Zelenskym se ráda prezentuje jako bojovník za evropské hodnoty, demokracii. Ve skutečnosti však Evropská unie slouží jako alibi: požadavek rychlé integrace má zakrýt realitu, že země funguje v logice oligarchických a klientelistických sítí.

Zatímco evropské státy se snaží posílit transparentnost, právní stát a ochranu veřejných prostředků, na Ukrajině se tato slova často proměňují jen v prázdné slogany pro zahraniční publikum, které mnohdy natěšeně přikyvuje a horečně tleská. Zejména česká pravicová politická elita, které si cesty na Ukrajinu vykládá jako služební cesty a podporu proti vojenské agresi. Nechtějí vůbec připustit diskuzi o tamní korupci a jiných problémech jako například kupčení se zbraněmi nebo kšeftování s náhradními matkami atd. Realita zůstává: korupce je strukturálním základem státu Ukrajina.

Nemá co pohledávat v EU

Jestliže Evropská unie stojí na principech právního státu, transparentnosti a důvěry mezi členskými zeměmi, tak Ukrajina jakožto nositelka značných problémů a „neevropských“ hodnot nemá v EU co pohledávat. Země, kde je možné koupit si funkci za statisíce dolarů, kde se miliardy z obranných zakázek ztrácejí v kapsách úředníků, kamarádů a kde jsou veřejné rozpočty systematicky vysávány, nemůže být považována za vhodného kandidáta na členství. Nebo snad ano?

Ukrajina se může bránit ruské agresi, může usilovat o mezinárodní podporu – ale dokud nevyřeší vlastní metastázující korupci, nemá v Evropské unii co pohledávat. Evropa nesmí dovolit, aby do svých struktur přijala zemi, která místo vlády práva nabízí vládu peněz a klientelismu. Takovou zemi navíc odmítám podporovat a jasně říkám: korupci, STAČILO!