Mgr. Jan Klán

Záhadně zmizelý a opětovně nalezený syn předsedy vlády Andreje Babiše hýbe českou politickou scénou. Opozice požaduje hlavu předsedy vlády kvůli novým informacím v kauze Čapí hnízdo. V této kauze totiž figuruje i jeho syn, který měl dle svých slov být unesen na Krym. Andrej Babiš se proti těmto věcem ostře ohradil s tím, že jeho syn má psychické potíže. Celé je to zvláštní, ale co je nejzvláštnější, že se tyto informace dostanou ven jen několik dní před 17. listopadem. Ano, přesně před dnem, kdy si budeme připomínat státní svátek, který se jmenuje: den boje za svobodu a demokracii. Že by tedy nastalo další dějství ve snaze svrhnout současnou vládu a k tomu všemu ještě prezidenta?
Když se na to všechno podíváme, tak zjistíme, že v celé skládačce figuruje snaha do celého procesu zatáhnout Rusko (viz. prohlášení syna Andreje Babiše, že jej unesli otcovi lidé na Krym). To znamená, že se u nás začíná přiživovat protiruská hysterie. Ta je primárně namířena proti prezidentovi Miloši Zemanovi a v neposlední řadě také proti předsedovi Poslanecké sněmovny, který tam byl na návštěvě. Připočíst si sem ještě můžeme ocenění Jarka Nohavici a vše nám bude perfektně sedět. Co ale nesedí, je, proč investigativní novináři, kteří vypátrali syna Andreje Babiše, s těmito věcmi nevyšli již třeba před 10 dny? Důvod je jasný: do doby připomenutí 17. listopadu by vše vyšumělo a po této události by neštěkl ani pes.
Nyní si položme otázku: jak je možné, že investigativní novináři ovlivňují politickou scénu? Respektive proč přichází s určitými „bombami“ ve správné načasování? Důvod je jednoduchý. Místo toho, aby média plnila roli hlídacího psa demokracie, tak ji přímo ovlivňují a utváří do své podoby (mediokracie). I tohle je důvod, proč neustále klesá důvěra v demokracii jako celek, protože média stále ukazují, že zřejmě demokracie nefunguje (nefungují instituce, na kterých je postavena – často pod tlakem kapitálu a korporací). Navíc média určují, kdo smí nebo nesmí být v politice a z naší demokracie se tím stává parodie na demokracii. Lidé si pak při volbách musí připadat, jako kdyby si hráli na blázny. Chodí od voleb do voleb a nic se reálně nemění. Když se ale něco chce začít měnit, tak nastupují média v roli ochránců demokracie, že ten nebo onen je zlotřilý. (Nejen) naše demokracie se nachází v hluboké agónii.
Ponechme stranou, že je Andrej Babiš oligarcha nebo zda spáchal dotační podvod. Ať tak nebo onak je současná aféra kolem jeho syna podivná. Navíc je zde určitá paralela z doby první republiky, kdy se také podobnými způsoby snažila média politiky (i bohaté) dostat z politiky jenom proto, že se jim nehodili tak říkajíc „do krámu“. Není to nic nového. Jen mě mrzí, že dnes se k tomu, aby docházelo k eskalaci napětí ve společnosti, využívají i různé historické mezníky z našich dějin (v dějinách se tak dělo opakovaně. Aspoň ve 20. století). Ostatně v sobotu 17.11.2018 se můžeme těšit na to, jak nám někteří politici a média budou neustále předkládat, že jsou Andrej Babiš, Miloš Zeman a Komunistická strana Čech a Moravy velkým nebezpečím pro demokracii. Zapomenou ovšem zmínit, že nebezpečím pro demokracii jsou sama média, která vytváří atmosféru strachu a honbu za senzacemi.