Mgr. Jan Klán

Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona z dílny KSČM, který se týká zdanění církevních náhrad. Trvalo to mnoho let, než jsme se konečně dočkali tohoto logického kroku. Proč by totiž měla církev dostávat finanční kompenzace za období let 1948 -1989? To totiž vůbec nedává logiku. Klidně ať se jí vrátí majetek, pokud dokáže, že byl její. Bude se o něj ale starat s péčí řádného hospodáře. Ne, že nemovitosti nechá ladem a chátrat. Ke schválenému zákonu se rychle vyjádřil pražský arcibiskup Dominik Duka, který řekl, že církev nejsou nenažraní preláti. K tomu bych osobně doplnil: většinou nejsou, ale bohužel se občas nějaký ten „nenažraný“ najde i u nich. A věřte, že jich bude víc, než dost. Nyní předložím několik logických argumentů, které jasně osvětlí, proč se církvi neměl vracet ani majetek, natož jí dávat finanční náhrady po mnoho let v astronomických částkách. Dominik Duka bude asi mít hříšnou duši. Pokud budu parafrázovat jednu známou českou písničku od Judity Čeřovské: Dominiku.
Nyní se ale vraťme k jednotlivým argumentům. Je nad míru jasné, že se církvi nikdy nic vracet nemělo. Musíme si totiž jasně říci, že o církevní restituce nejvíce bojovala právě ona „nenažraná“ katolická církev. Ve Vatikánu se na to doslova klepali a vláda Petra Nečase, Miroslava Kalouska na to buď skočila, ale nedal bych nic za to, že to udělala záměrně. Například v samém počátku církevních restitucí Českobratrská církev evangelická majetek nechtěla. Když se ale majetek vrací, tak se ze zákona musí vrátit všem.
Náboženství jako takové je ryze soukromá věc. Je to pro věřícího soukromý statek, či ze strany církve se jedná o soukromě poskytovanou službu. Z tohoto důvodu by si věřící měli tento statek financovat ze svého. Ne všichni jsou v silně ateistické zemi věřící. Víra v něco je soukromá, náboženství rovněž. Příspěvky ze státního rozpočtu směrem k církvím jsou tudíž jako forma veřejného financování soukromého statku, respektive služby, nelogické. Je to stejné, jako kdybych si založil svoji církev a chtěl od státu peníze na svoji činnost.
Osobně bych požadoval zrušení příspěvku ze státního rozpočtu církvím, respektive bohatým církvím. Tou je u nás právě katolická církev, která nejvíce tlačila zákon o vyrovnání s církvemi. Je to stejný „bordel“, jako když dáváme dávky lidem, co nejsou v nouzi. Mají například několik aut, chalupu, chyty, šperky atd. Takové případy znám osobně. Stejně se chová katolická církev. Má majetky, pozemky, bohaté paláce atd. To ale k výkonu svého kultu přeci nepotřebuje. Dominik Duka by si měl uvědomit, že Kristus hlásal chudobu a ne „nenažranost“. Náboženství je přeci službou, která má pečovat o duši člověka a ne si z toho dělat byznys. K péči o duši člověka přeci stačí slovo. Není k tomu potřeba mít paláce a jinou hříšnou nádh