Digitální totalita?
S postupující digitalizací a elektronizací našich životů, jakož i celé společnosti, se ve veřejném prostoru začíná skloňovat slovo totalita. Mnozí lidé mají obavu, že s úplnou digitalizací všeho nastane nový typ nesvobody, kdy budete pod dohledem na každém kroku, stát bude o vás shromažďovat všechna soukromá data, aby vás ochránil proti případným nepřátelům, a soukromý sektor v čele s korporacemi po vás bude chtít vaše data, aby mohl zvyšovat své zisky. Zdá se vám to jako nemožné? Kdepak. Již dnes máme plno dílků skládačky digitální totality k dispozici. Kdysi se říkávalo, že má o vás stát přehled. Nebyla to ale až tak úplně pravda, protože k tomu, aby mohl shromáždit obrovská množství dat, tak musel mít různé spolupracovníky, kteří se ve společnosti pohybovali. Dnes již tolik spolupracovníků ale nepotřebuje, protože de facto spolupracujeme všichni a to dobrovolně. Stát i soukromý sektor po vás často vyžadují informace, které by nemusel vůbec potřebovat. Oba dva využívají různé typy dotazníků a formulářů. Zatímco stát vaše data shromažďuje, aby zvýšil vaši bezpečnost a zlepšil komunikaci se státní správou, tak soukromý sektor vaše data využívá k větší akumulaci svého kapitálu. Jedná se ve své podstatě o sledovací kapitalismus, kdy vám soukromý sektor po rouškou výhod, slev a honbou za věrnostními body poté šije reklamu na míru. Máme se tedy bát nástupu digitální totality, kdy bude vše pod dohledem a uloženo kdesi v datovém uložiti? Asi jak v čem. Pokud jde o stát, tak tam bych až takovou obavu neměl, ale měl bych obavu u soukromého sektoru, který vás pak bude mít pod drobnohledem a posílat vám různé nabídky, až vás nakonec zahltí nabídkami. Navíc bude čile obchodovat s vašimi osobními daty s a dalšími soukromými společnostmi a neuchrání vás ani GDPR, protože téměř vždy souhlasíte se zpracováním osobních údajů pro obchodní účely a ony obchodní podmínky zcela určitě dopodrobna nečtete, ať už z jakéhokoliv důvodu. Do celého procesu „kapitalismu dohledu“ nám vstupují protiteroristická opatření, kdy má digitalizace života zvýšit ochranu proti terorismu. Právě proto se má nově zavést úplný elektronický občanský průkaz.
S tím souvisí problém naprosté ztráty soukromí. Jdeme cestou USA, kde se tato opatření zaváděla již po 11. září 2001, kdy došlo k teroristickým útokům a bylo nutné zvýšit bezpečnost letecké dopravy – alespoň z pohledu země za oceánem. Nemám úplně problém s elektronickým občanským průkazem, ale problém bude tkvít v tom, co vše bude na čipu uloženo. Přeci jen kybernetický prostor je plný různých hackerů, kteří bojují o vaše data. Na druhou stranu dnes téměř všichni ochotně dáváme svá osobní data soukromým korporacím v rámci honby za věrnostními body a slevami. Všimli jste si, co vše od vás ony soukromé společnosti chtějí, aby vám byla poté ušita reklama přímo na míru? Stát bude nepochybně zvyšovat naši bezpečnost tím, že nás bude mít pod dohledem. Na tom by nebylo nic moc špatného, kdyby tomu tak skutečně bylo. Je tomu ale jen částečně, protože i ten nejlepší systém může být obejit nebo zneužit. Už dnes máme společnost dohledu (globálně) - kamery na každém kroku, čidla, čipy a to vše je propojeno přes síť na principu chytrých zařízení. Nicméně si nemyslím, že by zavedeních nových bezpečnostních prvků hrozbu terorismu nějak snížilo. Spíš to uklidní jen (některé) občany tím, že budou pod dohledem "velkého bratra", který bude bdít ve dne, v noci - dle některých názorů nastane nová doba temna ve spojení s digitální totalitou. S postupující digitalizací státní správy se uvažuje o tom, že by na novém občanském průkazu nebylo uvedeno rodné číslo. Jako argument pro zrušení rodného čísla se používá větší ochrana soukromých dat, případně, že v budoucnu budou vyčerpány možnosti kombinací rodného čísla. V neposlední řadě se prý jedná o přežitek. Nesdílím názor, že rodné číslo je přežitek nebo anomálie z doby Československa. Je to identifikátor, který je jedinečný. Jak je ale známo, tak využití elektronických občanských průkazů moc netáhne. Osobně bych nejprve vyjasnil, co vše bude na čipu - navrhuji údaje, které jsou potřeba jako děti nebo krevní skupinu, tak jako to bývalo v dávných dobách, kdy digitální technologie byly hudbou budoucnosti. Je otázkou, zda nás digitalizace pohltí na tolik, že nás ovládne nebo ji ukočírujeme, aby nám zůstala alespoň část soukromí a osobní identity.
Na závěr ale musíme zmínit i současný stav věcí, který se týká koronaviru, protože tato krize přímo dopadá i na využití digitálních technologií. Do praxe se zavádí projekt chytré karantény, který ale nefunguje dle představ. I v tomto případě částečně dáváte všanc svá data a to včetně vaší přesné polohy. Ona aplikace, která má chránit občany neshromažďuje žádná data o vaši osobě, ale o vašem pohybu. V tomto případě je digitální technologie využívána při ochraně veřejného zdraví a tuto skutečnost podporuji a věřím, že do budoucna bude tento varovný systém fungovat, aby nás ochránil před případnou hrozbou.
