Autoritářská TOP 09
Od roku 1989 je v Česku slovo demokracie spojováno často se svobodou. V našich podmínkách se slovo „vláda lidu“ slilo v jedno s podivným svévolným pojetím svobody – mohu si dělat, co chci. To však není svoboda ale bezohlednost a sobectví. Tomu odpovídá i situace na naší politické scéně, kdy se prostorem šíří konspirační teorie nebo různé polopravdy, případně účelové upravování jak přítomnosti, minulosti, ale v poslední době i budoucnosti.
Posledním takovým příkladem je prohlášení senátora Tomáše Czernina za TOP 09, který prohlásil, že do tendru k dostavbě jaderné elektrárny Dukovany nemůžeme přizvat ten stát, který na nás mířil své rakety. To je výrok hodný zápisu do análů, protože pěkně ukazuje na to, co je TOP 09 jako politická strana zač. Ohání se rétoricky demokracií a svobodou, ale sama se chová antidemokraticky, respektive používá prvky autoritářství, kdy sama bez ohledu volby občanů účelově z nějakého procesu někoho dopředu vylučuje. V tomto případě je to Rusko a jeho společnost Rosatom a argument je ideologicky jasný – Rusko je nepřítel (v logice výkladu je to nepřítel TOP 09 a jiných pravicových stran), protože na nás míří svými raketami. Když tuto logiku použijeme i na druhou stranu za pověstnou „velkou louži“, tedy USA, tak se dostaneme do jasného rozporu, protože v nedávné minulosti to byly také USA, které na náš stát mířily svými raketami. Navíc v poslední době nás USA zatahují do podpory svých ilegálních válek, například v Jugoslávii na konci 90. let nebo v Iráku od roku 2003. To stojí mnoho lidských životů a způsobuje to destrukci zemí a destabilizaci celých regionů. Takže koho tedy nemáme přizvat do tendru na dostavbu naší jaderné elektrárny? Jedni míří zbraněmi a druzí je proti mezinárodnímu právu skutečně užívají ve válkách, které stojí mnoho obětí.
Vraťme se ale ještě zpět k pojetí demokracie v rámci pravicových stran, kam se řadí samotná TOP 09, jejíž zakladatel Mirek Kalousek si to možná dravě míří na prezidenta. V rétorice představitelů této strany se slovo demokracie používá v případě ideologické ochrany jejich pojetí pravdy a jejich vidění světa, který je podle nich rozdělen na kapitalisticky hodné a jiné zlé. Za nepřátele jsou označeny ty státy, které nechtějí do svých podmínek implementovat ideologii neregulovaného volného trhu a nekontrolovatelné moci privátního vlastnictví, bezbřehé svobody (čti: svévole) a konzumu, případně se jedná o státy, které nějakým způsobem kritizují západní země, především USA.
Mnohdy se používá slovník jako vystřižený z doby, která je již dávno minulostí. Vzhledem k tomu, že TOP 09, ale i mnozí další senátoři (zde si musíme položit otázku k čemu je Senát, když se zabývá takovými věcmi a mnohdy ohrožuje i samotnou bezpečnost České republiky; někteří jeho představitelé navíc totiž útočí na dvě velmoci – Rusko a Čínu) chtějí z dostavby Dukovan dopředu vyškrtnout Rusko a Čínu (tendr ještě ani nezačal), chovají se nedemokraticky sektářsky a netržně v rozporu se svojí obhajobou volného trhu, z něhož někoho vylučují. Na tomto příkladu můžeme vidět netransparentnost a účelovost části české politiky, kdy se pravice snaží veškeré zakázky přihrát hlavně americké korporaci, která v posledních letech nebyla schopna spustit ani jeden reaktor. Jak smutné …
Podobně se vyjádřila předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová o ruské vakcíně Sputnik V s tím, že je to prý vakcína politická, protože Rusko jejím prostřednictvím chce získávat vliv v zahraničí. Lépe by bylo možná upozornit na politické poselství západních vakcín, které jsou ztělesnění sobectví západních zemí, které se předvádějí tím, že se rvou o tom, jaké země si vakcín přivlastní co nejvíce. Například britský konzervativní premiér řekl, že vakcín mají hodně díky své chamtivosti a dravosti v kapitalismu. Naopak Rusko a Čína solidárně nabízejí vakcíny rozvojovým chudým zemím, což je politické poselství, z něhož by si západní země měly vzít příklad. Z toho všeho plyne, že politika se v Česku pravicovými stranami využívá účelově svévolně jen pro někoho a proti někomu. A namísto toho, aby se jasně dodržovaly zákony, vládne zde chaos a zastrašování někým, kdo žádným strašákem není.
