Až do morku kostí
Před několika dny sklidil obchodní řetězec Kaufland ostrou kritiku za interní nařízení, které se dostalo na veřejnost. Interní nařízení říkalo, že jeho zaměstnanci mají konec s pitím na prodejně. Cituji přesně z interního nařízení: „Jídlo a pití se s okamžitou platností smí konzumovat výhradně na společenské místnosti nebo kuřárně.“ V nařízení se dále uvádí, že již neexistují žádné výjimky a nařízení se vztahuje i na pokladní, pult, informace. Z toho by plynulo, že například pokladní by musela přerušit pracovní výkon jen proto, aby se mohla jít napít. Absurdní interní nařízení sklidilo ostrou kritiku na sociálních sítích typu facebook a donutilo Kaufland vydat dementi, kde to částečně popírá. Prý nařízení vyšlo omylem a to kvůli chybě. Chyby se samozřejmě dějí, ale v tomto případě se zřejmě snaží řetězec o něco úplně jiného. Podobné případy totiž známe ze zahraničí. Například z USA nebo Velké Británie.
To, že jsou díky globálnímu kapitalismu očesávána zaměstnanecká práva co nejvíce, není nic nového. Dalšímu rozmachu kapitalismu totiž překáží jakákoliv práva a regulace. I když ve všech zemích existují různé typy zákonů, které chrání zaměstnance, tak se buď všelijak očesávají nebo překrucují. V některých případech se vykládají jak se to hodí nadnárodní korporaci (rozuměj kapitálu). Tím, že by se zaměstnancům vzalo jejich právo na pitný režim, který se musí dodržovat, tak by bylo popřeno základní právo. Nicméně kapitalismus dnešního typu se zavádět taková pravidla vůbec neštítí, protože mu jde o ještě větší a rychlejší obrat. Stačí se podívat na kapitalistickou logiku pokladní: pokud nebude mít možnost se napít, tak se bude pořád věnovat zákazníkovi a to z důvodu většího (i rychlejšího) obratu zboží a kapitálu. Otázkou zůstává, zda taková nařízení vydává náš tuzemský management nebo management vrcholový (zahraniční). Ať tak nebo tak, tak nařízení je absurdní a lidsky (morálně) nepřijatelné. Jenže ze zahraničí známe děsivější případy.
Například společnost v USA, která zpracovávala drůbež nutila své zaměstnance nosit plenkové kalhotky. Zamezovala jim chodit na toaletu a to jen proto, aby měla firma větší obrat a zisk. Naproti tomu například britská společnost Sports Direct zašla ještě dále a podrobovala zaměstnance osobním prohlídkám nebo zavádění ostrého osobního hodnocení na bázi negativních černých puntíků. Vše v zájmu rozmachu kapitálu a rozšiřování fenoménu levné práce (ta hlavně vyhovuje kapitálu). To se postupně přesunulo i do našich podmínek a tuto skutečnost poodhalila Saša Uhlová. Ukázala nám to, co existuje, ale často si nechceme připustit. Takže interní nařízení obchodního řetězce je sice právně v pořádku, protože může upravit místa, kde se může konzumovat, ale omezovat někoho v pitném režimu je nemorální. Dle mého názoru zkouší obchodní řetězce (a jimi vlastněný kapitál) kam až může zajít. V této fázi se sociální síť, kde se ono nařízení začalo široce šířit, zachovala jako zpětná vazba a pomohla k tomu, aby Kaufland vše uvedl na pravou míru.
S postupujícím omezováním zaměstnaneckých práv však zcela jistě nebude dlouho trvat, kdy nějaká společnost přijde s něčím podobným. Podotýkám, že se nejedná o první případ. Prekérní zaměstnání (vesměs ale všechna zaměstnání), která jsou nejvíce zranitelná právě těmito nařízeními, vyhovují rychlejší akumulaci kapitálu a to je špatně neboť zde člověk figuruje jako oběť a otrok zároveň. Kapitál se tak nebojí zavádět i věci, které jsou buď na hraně zákonnosti nebo za hranou morálnosti. Vše to prostupuje až do morku kostí a běhá lidem mráz po zádech čeho všeho je kapitál (a jemu podřízený management) schopen. Z tohoto důvodu je nutné jasně stanovit kapitálu pravidla (např. zvýšením vlivu odborů) a ne jej nechat svévolně vládnout.
