Koordinátor strategické komunikace vlády (dále zkráceně KoStraKo) Otakar Foltýn nedávno vydal novou komunikační kartu. Ta se tentokrát zaměřuje na výroky prezidenta USA Donalda Trumpa, který kriticky hovořil o ukrajinském diktátorovi V. Zelenském. Na celý problém se nyní pojďme podívat trochu blíže, protože komunikační karta pokoutně koluje po sociálních sítích a byla rozesílána hlavně českým zákonodárcům. Dosud nebyla přeložena do angličtiny a nebyla transparentně zaslána dlouhodobému spojenci České republiky prezidentovi USA. Zavání to malou českou byrokratickou zákulisní politikou.

Obecný problém

Problém současné situace je, mimo jiné ve sporu mezi USA a Velkou Británií. Obě země sledují své vlastní zájmy a zájmy USA nejsou totožné se zájmy Britů. Britové jsou ale velmi schopní manipulátoři.

Evropští členové NATO a tím spíše členské státy EU nemají dostatečnou politickou sílu a kapacity na podporu Ukrajiny (dále UA), aby dál proti vůli vedení USA udržovali válečnou mašinérii. Pokud USA odmítnou nadále udržovat tento zbytečný konflikt, nebo svoji podporu výrazně sníží, UA s vysokou pravděpodobností válku prohraje. USA jsou si této situace vědomy.

Sociálními sítěmi putuje informace, že součástí dohody UA – Velká Británie je i tajná část o přístupu k nerostnému bohatství a možná i infrastruktuře. Proto má Zelenský problém podepsat dohodu s USA. Možná ale také i proto USA vyžadují dohodu, protože investovali obrovské částky do podpory UA a mohly by být odstaveny od kompenzace. V každém případě je pravděpodobné, že členské státy EU utřou lidově řečeno „hubu“ a nedostanou nic. Vlastně se bude opakovat situace z Iráku, kde ČR za svou podporu ilegálního válečnému úsilí USA nedostala žádnou zakázku a české firmy byly odstaveny.

Donald Trump označil Volodymira Zelenského za diktátora

Příčina je pravděpodobně v rozhodné politice Donalda Trumpa, který nechce udržovat horké pokračování zastaralé Studené války na Ukrajině proti Rusku, které iniciovala retardovaná Bidenova administrativa. Bidenova rodina na UA investovala, konkrétně na UA měl své obchodní zájmy syn J. Biden, kterému otec těsně před koncem svého prezidentského mandátu udělit pro jistotu milost.

Problém také je, že UA je černá díra na peníze, UA nevyhrává, byť nám naše mainstreamová média často tvrdí opak. USA mají obrovský rozpočtový problém. Snahy o úspory jsou přitom v USA nyní obrovské a naznačují, že situace je opravdu vážná. Z tohoto hlediska je nutné také zdůvodnit utrácení peněz na UA. Podle Trumpa je nutné Bidenovu loutku Zelenského zpochybnit, odstavit od moci a dát prostor tomu, aby mohl být zvolen prezident, který nebude chtít další zabíjení svých obyvatel a bude usilovat o mír. Např. Zalužnyj je přitom hodnocen jako člověk Británie, která má teď opačné zájmy.

Pokud se USA dohodly s Ruskem o podílu amerických firem na využívání severních oblastí Ruska (Arktidy) a přístupu na Rusy obsazená území, je to vrabec v hrsti. Zisky by byly větší, než případná dohoda se Zelenským. Odstavilo by to Evropu. Oslabení Evropy je dlouhodobý vedlejší cíl USA.

„Tyto výroky byly odsouzeny ukrajinskými představiteli…

Vcelku logicky dosavadní ukrajinští představitelé těžko mohli něco jiného říci. Zelenskému dýchají na záda konkurenti (Porošenko, Arestovič, Zalužný…). To že zakázal opozici, jej nezachrání. Evropská oligarchie křičí, neboť si uvědomuje, že její investice do konfliktu je ohrožena. D. Trump ale už sdělil, že chce po UA vrátit 500 miliard dolarů. Je klidně možné, že když UA odmítne návrh mírových podmínek dohodnutých USA a Ruskem, Trump si umyje ruce a nechá to na Evropě. Průšvih s prohranou válkou padne na oligarchii EU a on zajistí přístup firem USA ke zdrojům, přičemž rusové dohody vždy drží.

Dalším Trumpovým cílem je snaha oddělit Rusko od Číny. Obě velmoci porazit nemůže. Musí je rozdělit. Má problémy s technickou inteligencí, se surovinovou základnou, absencí průmyslové výroby. Oddělit tyto dva hráče od sebe je jediná možnost. Na rozdíl od Číny není EU rovnocenný hráč. Pod vlivem a kontrolou USA je rozhádaná, nejednotná, vojensky nevýkonná a ničí si ekonomiku. USA hrají svou hru a těží z toho, že EU není schopna žádné jednotné akce.

„Neuznáváme okupovaná UA území“

Tato teze je v komunikační kartě irelevantní. UA nemůže do NATO, nemá vyřešený problém hranic, což je naprosto zásadní překážka. USA už NATO tak moc nepotřebují. Lehce by se mohly dostat do sporu s jadernou velmocí a o to USA nestojí. Hrají vyšší hru.

Kosovo taky neuznaly všechny státy a stalo se něco? Nic. Je to výkřik do tmy. Takže Rusové evropské firmy odstřihnou od rekonstrukce obsazených území a to zase nahrává USA.

„Tato válka probíhá v Evropě"

To je pravda. Evropané zatím pro její ukončení neudělali nic, neboť jim to Bidenova administrativa nedovolila. Evropská komise není autorita a v čele stojí rusofobové. Zvláštní neprofesionalita je volba ministryně zahraničí pod dřívějším vlivem USA. Představitelé evropských států evidentně jen opakují Bidenovu agendu – viz zaseklá páska o mírových jednotkách NATO na linii dotyku.

„Evropské státy musí zvýšit dodávky zbraní“

Další tragikomické prohlášení – jsme závislí na zbrojním průmyslu USA. Evropský průmysl je roztříštěný, příliš mnoho typů techniky, příliš malá unifikace. A např. Polákům bude ještě nejméně 5 let trvat, než zvládnou to, co už nakoupili. Je zde příliš velký chaos zbraní. Také nákupy na dluh. Hrozí jim, že se zatíží dluhovými splátkami a provozními výdaji. Zbytek nestojí za to řešit. Všichni stavěli expediční armády na boj s asymetrickým nepřítelem.

Celá EU a i Velká Británie jsou zadlužení a nemají, kde na to vzít. Pokud si budou půjčovat, je to cesta do pekla. Navíc výhodu získají USA. Možná až 60% výdajů skončí u jejich firem.

„Mandát prezidenta Zelenského…

Jedná se o alibi. Bylo možné zorganizovat volby v Afghánistánu a není možné je zorganizovat na UA? Problém je prý je, že spousta osob je v zahraničí, zejména v ČR, Polsku nebo Německu, ale po ukončení konfliktu tento problém odoadá, všichni se mohou vrátit rychle domů. Pokud je vůle, volební seznamy se dají sestavit. Ukrajinský stát musí mít přehled také o dávkách, které osoby na cizích územích pobírají. Osoby v zahraničí případně mohou volit na konzulátech, nebo jim státy pomohou s volebními místnostmi. Vojáci mohou volit v rámci jednotek. Problém je, že Zelenskyj zakázal opozici, ale i tak má problém. Ve volebních preferencích jej přeskočil Zalužný. Podle informací UA přípravu na volby již zahájili. USA asi přiměje UA k demokracii.

Závěr

Vedení USA chce nyní řešit své dlouhodobě nakumulované domácí ekonomické problémy a přestat utápět své finance v senilní Studené válce na Ukrajině proti Rusku. Pokud to neudělá, mohlo by se stát, že vliv USA ve světě klesne pod míru, která by způsobila závažnou destabilizaci USA. K tomu stejně pravděpodobně postupně dojde, neboť Trumpovy návrhy na řešení jen reprodukují staré přístupy, zatímco organizace zemí globálního Jihu BRICS+ stálé více smysluplně roste a rozšiřuje se.

Nejen veřejnoprávní média začínají chrlit plno informací k únorovým událostem roku 1948. Do jejich konceptu zajímavým způsobem vniká pojem znárodnění a zestátnění majetku. Média zašla dokonce tak daleko, kdy tvrdí, že zestátňovala tehdejší KSČ. Jenže jak to tak bývá, tak se pravda nalézá někde jinde. Respektive si vítězové roku 1989 vytváří takové „pokřivené“ nebo „virtuální“ dějiny k obrazu svému. Nahlédněme ale pod pokličku oněch let optikou tehdejší nálady obyvatel.

Nacházíme se v roce 1945. Končí nejhrůznější válka všech válek a společnost je v přerodu. Do tehdejší republiky se vrací Edvard Beneš z Londýna a také se vrací Klement Gottwald z Moskvy. Dvojkolejnost exilových vlád dává tušit, že spolupráce nebude snadná, ale na základních věcech se shodnou. Je nutné provést zestátnění a znárodnění. Jedná se o velice zásadní rozhodnutí, které bude mít významné dopady na celou společnost. Rozhodnutí zestátnit a znárodnit majetek je součástí Benešových dekretů. Lze tedy usuzovat, že prezident Beneš viděl a poznal principy znárodnění a zestátnění právě v Londýně a snažil se do našich podmínek implementovat základní prvky britského sociálního státu. Patrně se mohl inspirovat u lorda Beveridge, který je jedním z prvních tvůrců konceptu sociálního státu.

Co je paradoxem doby po roce 1945 je to, že po ještě větším znárodnění volali tehdejší sociální demokraté. Rozsah znárodnění před rokem 1948 byl svým rozsahem bezprecedentní ve srovnání s dalšími zeměmi západní Evropy a pravděpodobně postačoval k budování socialismu. Dnes už víme, že jeho další pokračování po roce 1948, kdy byl znárodněn každý švec, už nutné nebylo. Podobně dnes víme, jakou chybou byl zvolený rozsah a způsob kolektivizace zemědělství. Jenže minulost už nezměníme. Pouze ji můžeme vykládat, tak jak skutečně proběhla a hlavně se z ní poučit. Nástin tehdejší společnosti dává tušit, že znárodnění i zestátnění bylo nevyhnutelné po vzoru Velké Británie i Sovětského svazu. To, že poté převážil model právě ze SSSR je věc druhá, je ale nutno konstatovat, že nesovětská cesta vývoje byla obtížně představitelná za situace, kdy většinu republiky osvobodila Rudá armáda a spojenectví se SSSR nezpochybňovaly před únorem ani nekomunistické strany. Poválečná republika se také chtěla odlišit od republiky předmnichovské. Významnou roli zde hrál faktor „zrazeni“ západem a právě proto jsme se těsněji orientovali na „východ“. To všechno posouvalo Československo po roce 1945 k přijetí nikoli západního, ale sovětského modelu společnosti.

Článek je ironií, ale zřejmě není daleko od pravdy...

V nečekaném obratu událostí se dvojnásobná záchranářská mise, kterou podnikli komedianti českého herectví Bolek Polívka a Ivan Trojan, stala neslavně slavným fiaskem. Když se oba rozhodli osobně zasáhnout proti znovuzvolení Donalda Trumpa a pomoci USA navrátit se k hodnotám demokracie, nikdo nemohl tušit, jak rychle jejich cesta nabere tragikomický směr. Po snaze vrátit Slovensku „řád a klid“ proti Robertu Ficovi se tentokrát pokusili o majstrštyk v podobě dostat se k americkému prezidentu Donaldu Trumpovi a vysvětlit mu, že takhle demokracie nevypadá.

Když Polívka s Trojanem nasedali na letadlo směr Washington, byli si jisti svým posláním. „Jsme herci, to znamená, že rozumíme lidské duši. A jestli něco americká demokracie teď potřebuje, tak to je humor a trochu noblesy,“ vysvětlil Polívka novinářům před odletem, zatímco Trojan souhlasně přikyvoval. Ostatně Polívka byl vždy představitelem aristokracie, noblesy a velmi vybraného náročného vkusu. Navíc v tu dobu již za sebou měli zkušenosti ze svého angažmá v Bratislavě a také měli již jeden neúspěšný pokus v USA. Takže proč to nezkusit znova, že?

Oba byli přesvědčeni, že se s Donaldem Trumpem setkají osobně a přesvědčí ho, aby se vzdal prezidentského úřadu ve prospěch někoho „trochu normálnějšího“. „Třeba Chucka Norrise, ten už aspoň hraje prezidenty ve filmech,“ zavtipkoval Trojan. Jeho vtipu se ale nikdo nesmál, natož rozuměl.

Bílý dům? Raději bílá cela!

Po příletu do Washingtonu se situace začala komplikovat. Jejich plán proniknout do Bílého domu přes recepci se ukázal jako poněkud naivní. Pokus o předstírání, že jsou delegace Českého ministerstva kultury, byl rychle odhalen poté, co se Trojan přeřekl a představil se jako „Arnošt Goldflam“. V tu chvíli bylo vše naprosto v trapu.

Po krátkém vyjednávání byli oba herci předáni imigračním úřadům. K jejich překvapení se osobně objevil i Donald Trump, který je přišel informovat o jejich osudu. “Pánové, vaše ušlechtilé snahy musím ocenit, ale upřímně, demokracii tu zatím ještě zvládáme sami,“ začal Trump, „nicméně, pokud vám to pomůže, rád vás vyhostím zpět do vaší země. A pokud se ptáte na důvod, tak Český prezident o mně prohlásil, že jsem nejodpornější bytost. Takže dokud bude prezidentem, Čechů už sem moc pouštět nebudeme.“. Takže mu to vyřiďte, aby věděl, jak se věci mají.

Bolek Polívka a Ivan Trojan se tak ocitli zpět na Letišti Václava Havla rychleji, než stačili v USA cokoli udělat. „Aspoň jsme ochutnali americké letadlové arašídy,“ komentoval trapně zážitek Polívka.

Oba nicméně odmítli vítězství Donalda Trumpa přijmout a oznámili, že se nyní zaměří na podporu demokracie v České republice. „Začneme u sebe. Třeba už nebudeme hrát ve filmech, kde zkorumpovaný politici procházejí bez trestu,“ zasmál se Trojan, kterému nedávno cestu do Bratislavy prý hradil národní dopravce České dráhy. O tom ale nikdo neví. Ostatně se ani neví, kdo platil jejich misi do USA. Že by Péťa Zabiják nebo světový lídr Petr Fiala?

Americký prezident Donald Trump, nejodpornější bytost, které by Péťa Zabiják, ruku nepodal, vypálil Ukrajině rybník. Ano, skutečně. Nejen, že se ruská delegace setkala s tou americkou u šejků ve věci ukončení války na Ukrajině, ale ještě řekl, že to byla Ukrajina, kdo válku začal. Zajímavý to postoj našeho hlavního spojence za velkou louží. Česká expirátí diplomacie, Hrad i samotný světový lídr Petr Fiala najednou neví, co s tím mají dělat. Přitakat nebo kritizovat? Přeci jen je to spojenec. Nebo už není?

Když v roce 2022 začal konflikt na Ukrajině, tak se nesmělo říkat téměř nic. Nesmělo se veřejně o problému diskutovat. Pokud ano, tak agresor byl přeci jasný: Rusko. Jenže problém byl daleko složitější, než jen vypálit obvinění na největší zemi na světě. Ať už si o konfliktu myslíme cokoliv. Dokonce bylo lidem hrozeno ze strany vlády a státního aparátu, že pokud budou říkat nějakou obhajobu na Rusko, tak jim Daniel Stříž, tehdejší nejvyšší státní zástupce, jednu střihne v podobě káznice na několik let. Ale časy se mění.

Po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, kterému prý telefonicky gratuloval i náš světový lídr, kterého téměř nikdo nikam nezve a je nejméně oblíbený, nastala otočka. Už nikoho v USA nebaví podporovat Ukrajinu a jejího prezidenta bez mandátu Zelenského. Ostatně proč se dodnes neuskutečnily volby na Ukrajině, ale v Rusku ano? Takhle to jasně vypadá, že Zelenskyj je ve své podstatě nikým nezvolený autokrat. Nebo je snad tomu jinak? Když tohle řekne u nás člověk ve veřejném prostoru, tak se budou jeho názory stále kriminalizovat?

Když tedy začneme citovat amerického prezidenta, že za válku na Ukrajině je zodpovědná Ukrajina (k tomu si ještě přidejme, že to byl právě Západ, který tam válku přivedl), tak budeme kriminalizováni? Dle výkladu zákona, který zavedl D. Stříž v roce 2022 a Fialova vláda v tomto směru přitvrzuje, tomu tak bude. Je tedy jasné, že se současná Fialova vláda zmítá v předsmrtné křeči a chová se stejně a možná ještě hůř, jako „totalitní“ československá vláda na sklonku 80. let 20. století. Občany totiž pronásleduje za to, že říkají, co říká americký prezident. Souhlasit se svým hlavním spojencem v alianci NATO se stal v České republice zločin.

Kdysi bývala vláda Petra Fialy hrdě označována za „pětikoalici“ – majestátní alianci pěti stran, které měly přinést Česku stabilitu, prosperitu a revoluční reformy. Tehdy se jí sice říkalo spíš „pětidemolice“, protože začala všechno funkční demolovat a ničit. Časy se ale mění a z původního pětilistého jetelíčku nám zbyla jen koaliční bonsai – „gang čtyř“.

Tento prestižní spolek tvoří ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN – tedy čtyři demoliční strany, které i nadále pevně stojí za Petrem Fialou, tím neochvějným lodivodem, co vede loď české politiky do zářných zítřků, které se nazývají fialovou bídou. Jen taková drobnost – kdysi tam byli i Piráti, ale ti se z vlády jaksi vytratili. Zůstal z nich jen osamělý relikt v podobě ministra zahraničí Jana Lipavského, kterého si v koalici drží asi stejně nadšeně jako nechtěného hosta na rodinné oslavě.

A jak si vlastně Fialův gang čtyř vede? Skvěle! ODS sice klesá v průzkumech rychleji než hodnoty penzijních účtů, KDU-ČSL si drží své stabilní 2 % (a to je úspěch!), TOP 09 přežívá jen díky tomu, že si voliči pletou Markétu Pekarovou Adamovou s někým jiným, a STAN… no, ten byl rád, že vůbec přežil své korupční skandály a nevyhlásil „STAN exit“ a Podpisovku jistě brzy nahradil Podpásovkou.

Ačkoliv Fiala přišel o jednoho člena koalice, stále je světovým lídrem! Nebo alespoň regionálním. Nebo alespoň lídrem něčeho. Vlastně, pojďme si říct na rovinu – je hlavně šéfem sboru přeživších. Může se sice občas proletět na summit do Bruselu, ale když Macron pořádá důležité jednání evropských lídrů, premiér ČR tam chybí. Je to samozřejmě jen drobná administrativní chyba, nic víc. Prostě se na něj zapomnělo, to se stává i nejlepším světovým lídrům, kam ale Petr Fiala nepatří.

A tak Petr Fiala dál vede svůj gang čtyř, s neochvějnou vírou, že to nějak doklepe až do voleb. Možná jich bude po cestě ještě méně, možná už nakonec bude vládnout jen sám s Lipánkem, ale jedno je jisté: vždy bude mít svůj modrý svetr a svůj klid na práci.