Cecilie
Lidovci jsou mistři mimiker. Budou vás neustále moralizovat, že jste paraziti. Přijdou s politikou třikrát a dost, ale budou mít více než tři děti. A udělají vše proto, aby se nejlépe měli jen oni. Je vůbec otázkou, jestli typický lidovec platí nějaké daně, když má tolik dětí, platí své straně příspěvky a přispívá na kostel, aby si optimalizoval daňový základ. K tomu ještě ta zelená nafta, která vůbec není zelená a nemá vůbec nic do činění s Green Dealem. A k tomu každému lidovci dopomáhej Bůh.
Jenže lidovci nejsou jen nejznámější čeští pokrytci, ale také novodobí hrdinové kapitalistické práce, sběratelé veřejných funkcí, úderníci a stachanovci korupce. V 50. letech minulého století nazpíval národní umělec Jan Werich píseň Cecílie: „Cecílie, co žije na Moravě, tam co je Dyje. Cecílie, oči pomněnek a tváře magnolie.“ V písni byla Cecilie zemědělskou údernicí: „Ale zrovna nedávno jsem byl na brigádě, a co vidím, Cecílie tam dojí krávu vzhůru nohama. Povídám Cecílie, co to je za nápad dojit krávu vzhůru nohama a ona povídá, to je zlepšovák, já chci, aby ta smetana z toho vemene vyšla ven první.“
A to je přesně případ lidoveckého předsedy Mariana Jurečky. Tento odborník na rostlinolékařství (se specializací na ochranu rostlin) vystudovaný na Mendelově univerzitě v Brně během své politické kariéry stihl být ministrem zemědělství, práce a sociální věcí a nově také životního prostředí. Co snad není ani člověk, co všechno stihne, typický lidovec: „…to fuldouzr a kombajn v jednom těle.“ Lidovec: „…nohou seje, rukou pleje, hubou mele.“
