Mgr. Jan Klán

V měsících červenci a srpnu 2022 proběhl průzkum společnosti Pew Research Center v USA a Německu. Jeho výstupy jsou dostupné na: https://www.pewresearch.org/global/2022/10/17/us-german-relationship-remains-strong/. Výzkumníci zjišťovali jaký je vztah mezi velmocí za mořem (USA) s velmocí v Evropě (Německem). Ze získaných dat plynou zajímavé poznatky. Mezi ty nejzákladnější patří, například, že Američané mnohem častěji, než Němci považují Rusko a Čínu za vojenskou hrozbu pro svoji zemi. Takto uvažují zejména starší Američané, což lze přisoudit jejich vyrůstání v době studené války a bipolárního rozdělení světa. Obě dvě skupiny veřejnosti vyjadřují skepsi k využívání svých armád k podpoře (rozumějme vývozu) demokracie. Ani jedna skupina dotázaných plně nepodporuje nákupy energetických dodávek pouze z demokratických zemí. To je v ostrém kontrastu s tvrzením některých evropských vlád, včetně té české.

Z výzkumu dále vyplynulo mnoho dalších věcí, které je nutné zmínit. V oblasti „Americko-německého partnerství v klíčových otázkách“ se například Němci rozcházejí v názoru na to, zda jsou USA partnerem při zajišťování přístupu k energetickým zdrojům. Polovina jich USA považuje za partnera, druhá polovina nikoliv. Dále bylo zjištěno, že jen 40 % dotázaných v Německu tvrdí, že USA jsou partnerem při ochraně životního prostředí. To poukazuje na fakt, že USA jsou jedním z největších znečišťovatelů a nechtějí ratifikovat žádné smlouvy o snižování skleníkových plynů. Mladší Němci jsou navíc k partnerství s USA v oblasti ochrany životního prostředí kritičtější – 59 % tvrdí, že USA nejsou partnerem. Obyvatelé bývalého východního Německa jsou ve všech otázkách směrem k USA kritičtější, než obyvatelé zbytku Německa. Což lze přisoudit době po roce 1990 a znovusjednocení Německa, kdy východní část na transformaci prodělala.

Výzkumníci dále zjišťovali, jaké jsou názory na vztah k Číně a Rusku jako vojenské hrozbě. Přestože každý desátý Američan označuje Čínu za nejdůležitějšího zahraničněpolitického partnera, přibližně dvě třetiny z nich považují Čínu za vojenskou hrozbu pro americkou bezpečnost – 64 % dotázaných. Podobný podíl panuje i u případu Ruska jako vojenské hrozbě. Ta je plných 66 %, protože Američané nadále sdílejí obavy z ruské invaze na Ukrajinu. Starší Američané se mnohem více obávají potenciální vojenské hrozby ze strany Ruska i Číny, než mladší Američané. To je opět dáno výchovou a vyrůstáním starší generace v době bipolárního soupeření mezi USA a SSSR, případně v době politiky „zadržování komunismu“. Věkové rozdíly v Německu nejsou tak dramatické, ale starší Němci mají tendenci považovat Rusko za větší vojenskou hrozbu, než mladší Němci. To může být dáno opět vztahem k minulosti – pobyt sovětských vojsk na území NDR, případně vztah k době konce druhé světové války.

Co se týká zapojení amerických a německých vojenských sil do zahraničních konfliktů, bylo zjištěno následující: převážná většina Američanů a Němců se domnívá, že jejich armáda by měla být využívána v zahraničních konfliktech k ochraně bezpečnosti vlastní země a jejich spojenců. Avšak pokud jde o využití armády k podpoře demokracie v zahraničí (například vývoz demokracie a její rozšiřování, podpora různých převratů atd.), většina Američanů (58 %) říká, že jejich armáda by k tomuto účelu neměla být používána. To odpovídá výsledkům nedávného výzkumu veřejného mínění v USA, který zjistil, že Američané považují podporu demokracie v jiných zemích za nejméně důležitou prioritu zahraniční politiky. Ve výzkumech veřejného mínění se tedy začíná ukazovat, že Američané již nemají chuť se „plést“ do záležitostí jiných zemí. Otázkou zůstává, jak tuto věc vidí korporace a zejména vojensko-průmyslový komplex. Jejich postoj bude zcela jistě odlišný, než postoj americké veřejnosti.

Pokud jde o otázku energetické bezpečnosti, kdy invaze Ruska (speciální vojenská operace) na Ukrajině vyvolala obavy z nedostatku energií pro Evropu, byla zjištěna následující fakta. V širší otázce, kde se zjišťovalo, zda jsou tazatelé ochotni tolerovat dovoz energií ze zemí jen „demokratických“ nebo i „nedemokratických“ bylo zjištěno následující: zatímco Američané jsou téměř rozdělení ve dví u německé veřejnosti je tomu jinak. Většina Němců říká, že by se měly hledat energetické trhy ve všech zemích a to bez ohledu na jejich politický systém. Je zde tedy evidentní pohled „spolupráce se všemi zeměmi na světě“ bez ohledu na jejich zřízení. Spolupráce je totiž výhodná pro všechny, na místo dravé konkurence.