Mgr. Jan Klán

Všude kolem sebe vidíme narůstající ceny pohonných hmot, energií, ale i základních potravin. Za vysoké ceny energií prý může vláda Andreje Babiše – tuto skutečnost prohlásil v Otázkách Václava Moravce dne 17. 10. 2021 možný kandidát na předsedu vlády Petr Fiala z ODS. Vypadá to, že nastupující pravicová vláda bude ze všeho možného a nemožného obviňovat Babiše, populismus a levici. V tomto případě došlo ke kvalitativnímu posunu, kdy za současný stav věcí nebudou moci komunisté, jak se tvrdilo posledních 30 let. Musíme si ale narovinu říci, že za nárůst cen energií nemůže ani Andrej Babiš, ani levice. Může za to neviditelná ruka trhu, která v našich podmínkách řádí již několik desítek let a byla zavedena v 90. letech 20. století právě vládou ODS. Tenkrát se tvrdilo, že trh se dokáže regulovat sám a také sám všechno vyřeší. No a dnes pociťujeme výsledek. Trh věci řeší sám bez zásahů státu – Energetický regulační úřad, který by měl nějakým způsobem oblast energetiky regulovat, spíš působí dojmem gaučového psíka, který vrčí, štěká, ale nekouše.
Do celého procesu nám navíc vstupuje privatizace energetického sektoru, kdy neexistuje jeden dodavatel elektrické energie, tak jako tomu bývalo kdysi v minulosti. Právě z důvodu silné privatizace tohoto sektoru kritické infrastruktury se vynořilo mnoho šmejdů, podvodníků a jiných vykuků, kteří v současné době postupně krachují. Jedním z nejvýraznějších krachů je pád Bohemia Energy z jejíhož pádu pravicoví politici obviňují vládu Andreje Babiše. Jenže pokud někdo podniká na trhu, tak si s sebou nese i veškerá rizika s tím spojená a je si za svá počínání také odpovědný. Takže za pády uměle vytvořených dodavatelů energií nenese odpovědnost žádná vláda, ale trh, který se tím sám reguluje. K tomu by nikdy nedošlo, kdyby existoval jeden výhradní (rozumějme monopolní) dodavatel energií, protože by jej vlastnil stát a ten by cenu reguloval ve veřejném zájmu. Pokud se totiž do kritické infrastruktury vloudí privatizace a volný trh, tak to ve finále odnesou koncoví uživatelé – tedy fyzické a právnické osoby. Do budoucna je tedy nutné mít jednoho dodavatele energií, který bude vlastněný státem. Má to své opodstatnění i logiku.
Tím to ale zdaleka nekončí. Vysoké ceny mohou rychle vystřelit nejen u energií, ale například u další strategické suroviny – vody. I zde můžeme vidět, že značná část vodních zdrojů, stejně i vodovodních řadů a kanalizací je v rukou soukromých společností typu Veolia. I v tomto případě se jedná o kritickou infrastrukturu, jež se nechala zprivatizovat v divokých devadesátkách a výsledek se rychle dostavuje. Mnohdy lidé totiž platí i přes 100, – Kč za jeden kubík vody a zcela jistě bude hůř, protože nárůst cen energií se promítne i do této oblasti. Pokud by veškeré vodní zdroje byly ve vlastnictví obcí, měst, krajů nebo státu, tak si mohou regulovat cenu vody ve veřejném zájmu a vybrané peníze investovat do údržby vodovodního řadu nebo na jiné věci s tím spojené. Musíme si uvědomit, že voda bude do budoucna potřeba stále více a bude jí stále méně. Jedná se o silné existenční riziko, protože bez vody, ale i energií nemůžeme existovat jako civilizace 21. století. Jelikož do všech oblastí kritické infrastruktury zasahuje volný trh za účelem tvorby zisku, který následně reguluje tuto oblast obrovskými bankroty soukromých korporací, tak je nutné do procesu opět vrátit stát. Jsou totiž oblasti, kde trh nemá co pohledávat, protože dané komodity potřebují ke svému přežití všichni, tedy celá společnost a stát. Trh může bez problémů být jinde, ale strategické plánování ve spojení se silnou státní infrastrukturou je jediným možným řešením, jak zamezit budoucím krizím, které zcela jistě přijdou. Otázkou je pouze, kdy a jak na ně budeme připraveni.