(Ne)transparentní bezpečnostní jaderná hrozba?

Po delší odmlce se opět rozhořela bitva na českém politickém kolbišti, která se týká dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Dokonce to došlo tak daleko, když pravicová opozice ve sněmovně prohlásila, že pokud dostaví naši služebně nejstarší jadernou elektrárnu ruská společnost Rosatom, tak to bude bezprecedentní bezpečnostní hrozba pro naši republiku. Do celé věci se lidově řečeno ještě navezl neúspěšný kandidát na prezidenta a současný senátor Jiří Drahoš, který na svém facebookovém profilu prohlásil následující: „Ministr Havlíček chce obejít doporučení odborníků i tajných služeb a za zády poslanců a senátorů přizvat k dostavbě Dukovan ruský Rosatom. Takový postup jde jednoznačně proti zájmům České republiky a ohrožuje naši národní bezpečnost. Je náhoda, že se to děje ve stejný den, kdy vláda potřebuje podporu komunistů k prodloužení nouzového stavu?“. Zajímavé to myšlenkové posuny a dedukování pana senátora a neúspěšného kandidáta na prezidenta. Zkusme si ale celou věc rozklíčovat.

V prohlášení senátora Jiřího Drahoše najdeme hned několik logických rozporů a navíc to vypadá, že ani nezná naše některé zákony (proč by je znal, když je vlastně zákonodárce nebo vlastně jen senátor). Píše, že současná vláda chce obejít doporučení odborníků i tajných služeb. Zde musím jasně poznamenat, že doporučení je pouze doporučující a nikdo se jím nemusí řídit – první rozpor. Druhý rozpor je v tvrzení, že ministr Havlíček někde někomu za zády přizval k dostavbě Dukovan ruskou společnost Rosatom. Není to náhodou tak, že se přihlásí do výběrového řízení ta či ona společnost na tento tendr? I kdyby to bylo obráceně, že vláda osloví firmy a společnosti, tak je to jen a jen na ní a navíc stejně musí proběhnout transparentní výběrové řízení. Pokud ale a priori nějakou společnost nebo firmu dopředu odmítnu z ideologických důvodů (zde musíme pochopit uvažování pana senátora Drahoše), tak tím de facto popírám transparentnost výběrového řízení, protože někomu znemožňuji se do něj přihlásit. A o to tady jde – pravice totiž vždy musí podle své mantry neoliberalismu uvažovat podle ideologie, která je vždy namířena proti Rusku nebo Číně. Obává se totiž, že by tendr na dostavbu naší jaderné elektrárny mohl vyhrát někdo jiný, než společnosti nebo korporace z vysněného západu, který mnozí lidé tolik opěvovali v roce 1989 a v letech následujících. Dnes ale došlo k procitnutí, kdy si mnoho lidí uvědomuje, že dnešní svět ve své složitosti musí spolupracovat dohromady a neexistuje hodný západ a zlý východ. Svět je jenom jeden a všichni žijeme na jedné planetě, ale jak se zdá, tak zástupci naší pravicové scény mnohdy asi myšlenkami žijí v jiném vesmíru, který bude paralelní s tím naším. Jinak by totiž nemohli vymyslet takovou myšlenkovou dedukci, kterou představil senátor Jiří Drahoš.

Argument, proč já osobně preferuji Rosatom je ten, že pokud mám na svém území dvě plně (typově) sovětské elektrárny s reaktory VVER, tak s největší pravděpodobností by měl dostavět další reaktory ten, jehož reaktory zde mám. Navíc v posledních letech byly ve světě zprovozněny hlavně sovětské reaktory typu VVER. Zde by mohl někdo namítnout, že dnes již Sovětský svaz neexistuje. To je sice pravda, ale Rusko, jakožto nástupnický stát po jeho rozpadu převzalo nejen řadu technologií a proto musíme v případě dostavby Dukovan používat rozum a souvislosti bez ideologického klišé. Musím se ptát, co bude v tomto případě prověřovat bezpečnostní rada státu, jak požadují politici z ČSSD a zejména pan Petříček s Hamáčkem? Zda nám sem náhodou Rosatom nepošle špiony zabalené v nějakém reaktoru? Pokud takto uvažují čelní politici naší sociální demokracie, tak se nesmíme divit, že je spíš podobná pravicové straně, která je na úbytě, než kdysi zářící středové levice.

Je zajímavé, že nikomu z kritiků dostavby Dukovan Rosatomem nevadí, že do obou dvou našich elektráren je dodáváno jaderné palivo z Ruska. Do zmíněných Dukovan jej od samého počátku, a od roku 2010 i do Temelína, dodává ruská korporace TVEL. Do Temelína, jej kdysi dodávala vysněná společnost po roce 1989 – Westinghouse – ale nakonec se přešlo na ruské palivo, protože to od americké firmy nebylo zrovna kvalitní. Tohle by si měli také horliví kritici Ruska uvědomit, že tento stát je v oblasti jaderných technologií mnohdy úplně někde jinde, než jsou západní korporace a firmy. Veškeré informace tohoto typu mohou zájemci najít na webových stránkách Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Na závěr musím konstatovat, že největší bezpečnostní hrozbou pro náš stát je nedostavět nebo účelově blokovat (zejména pravicovými politiky a stranami) dostavbu JE Dukovany, protože poté bychom se v rámci energie stali ryze závislými na dodávkách ze zahraničí. A to přeci nesmíme dopustit.