Hudba múz
Tak se do protestů proti současnému postupu vlády v rámci zamezení šíření nového typu koronaviru vložili hudebníci. Že to hudebníkům není "blbé", když protestují proti krokům současné vlády, kde jde primárně o ochranu veřejného zdraví. Prý přicházejí o svoji obživu a peníze. Když si představím, kolik berou hvězdy, superhvězdy, hudebníci, herci a všichni ti, kdo se cítí být dotčenými současným stavem, z branže populární kultury, tak se spíš podivuji nad tím, že nemají ze svých odměn, platů a jiných příjmů něco našetřeno na jindy? Třeba na horší časy? Každý se snaží mít něco naspořeno, aby mohl pokrýt nenadálý výpadek. Nebo snad rozhazují takové velké peníze, když pořád cestují někde po světě? Pamatuji si, jak se k tomu všemu vyjadřoval "jezevec" z Jezerky pan Hrušínský. To je jeden příklad za všechny, kdy plakal nad tím, že nemůže jeho divadlo hrát a přichází tak o peníze. Nyní je ale ještě potřeba zmínit, kdo vlastně přichází o zisky? Jsou to skutečně hudební umělci, kteří produkují "hudbu múz" a protestují nebo nějací zprostředkovatelé? Nesmíme totiž zapomenout na OSA (Ochranný svaz autorský), která vybírá nemalé poplatky a mnozí další, kde nalezneme třeba osobní agenty zpěváků nebo manažery hudebních vydavatelství. Takže si myslím, že hudebníci jsou jen nastrčenými lidmi někoho jiného, kterému jde o jeho velké zisky. S nadsázkou můžeme říci, že jsou "užitečnými idioty". Nicméně hudebníkům jde také o jejich zisky, které určitě nejsou nikterak malé. Zde si dovolím jednu vzpomínku, když Milouš Jakeš v roce 1989 směrem k hudebníkům (paní Zagorové) prohlásil: „žádnej z nás nebere takový platy“...a co se od té doby změnilo? Nic. Jen se zvětšila oblast hudební scény a platy se v této sféře astronomicky zvýšily. Takže proti čemu a za co vlastně hudebníci protestují?
Na druhou stranu v branži různých umělců najdeme i ty, kteří berou sotva zlomek toho, co jejich bohatší a slavnější kolegyně a kolegové. Jedná se o řadové lidi, kteří jsou opravdu negativně postiženi tím, že například byla divadla po nějakou dobu uzavřena. V tomto případě bych jejich protest chápal, ale nerozumím tomu, proč vše zastřešují známější umělci, protože ti z logiky věci budou mít mnohem více peněz. Za předpokladu pokud nerozhazují a hospodaří s rozumem. To nedokáži posoudit. Nicméně si musíme otevřeně říci, že se doba mění a opatřeními proti šíření koronaviru se budou měnit neustále a to i klidně ze dne na den. Všichni se musí přizpůsobit novým podmínkám, které před nás staví současná situace. Chápu, že je to nesmírně těžké, protože končí starý svět, jehož zažité vzorce se změnily doslova ze dne na den a nový svět ještě není úplně ustaven (otázkou zůstává, jak dlouho potrvá jeho ustavení).
Nyní se nacházíme na prahu nových dějin odlišného světa, kde budou po nějakou dobu platit různá opatření, která budou mít negativní dopady i do hudební nebo jiné umělecké sféry. Ta se tomu musí přizpůsobit, tak jako už to jednou v minulosti udělala, kdy měla lidově řečeno „na kahánku“. Pamatuji si dobu, kdy hudební lobby, ve spolupráci s hudebními vydavatelstvími, tvrdě brojila proti internetu, kde začínalo (nelegální) stahování hudby. Byl to první negativní dopad digitalizace do tohoto typu byznysu – v nultých letech 21. století se jednalo o aféru Napster a v poslední době zejména spor ohledně duševního vlastnictví (smlouva ACTA). Nyní umělce pro změnu ohrožuje nebo omezuje limit počtu účastníků na hudebních produkcích (akcích). Zde se nabízí, jako varianta k možnému řešení těchto negativních jevů, uskutečnit produkce v menším počtu lidí (třeba právě do 500), ale ve více opakovaní – mnozí umělci mohou bez problémů objet menší města i obce, kde mohou zahrát na klasické zábavě. Poslední možností je možnost rekvalifikace na Úřadu práce (byť nejsem zastánce rekvalifikací, ale bohužel si to digitální doba často vyžaduje. Jsem zastánce stálých úvazků u jednoho za zaměstnavatele, tak jako tomu bylo v industriálních dobách). To pokud by jim ona práce vynášela málo nebo s ni skončili úplně. Možností je samozřejmě mnohem více, ale na čem se určitě většina z nás shodne, že různé typy umělců jsou mnohdy honorovány více, než je zdrávo a poté je zde skupina umělců, kteří dřou i více jak 14 hodin denně na zkouškách a jsou honorováni takovým způsobem, že je to až k pláči.
