Mgr. Jan Klán

Současná podoba světa se otřásá ve svých základech. Nepřekvapila nás žádná válka nebo přírodní pohroma, ale jeden jediný virus. Ve své podstatě se ale jedná o válku s neznámým druhem onemocnění, na které není lék, ani vakcína. Globální ekonomika je otřesena ve svých samotných základech, kdy po zavedení různých karanténních opatření v řadě zemí světa se ekonomika téměř zastavila. Současná krize ukazuje, jak je naše civilizace, která je postavena na honbě za zážitky a cestování, zranitelná. Nemusí ani dojít na nějaký větší konflikt. Stačí, když se objeví nemoc, která se později nekontrolovatelně šíří pomocí lidské migrace. Ať už pojem migrace budeme pojímat jakkoliv, tak je přímo zodpovědná za rozšíření nového typu koronaviru po celém světě.
Jezdec apokalypsy v podobě nového viru je silně rovnostářský. Může se jím nakazit každý. Od bohatého a úspěšného, až po toho nejchudšího. Rozdíl v této rovnostářské „virové politice“ ale hraje dostupnost lékařské péče. Bohaté země, které se nevydaly cestou privatizace veřejného zdraví, dokážou propukající pandemii udržet na uzdě. Zatímco chudší země a paradoxně i ty, které mají privatizované zdravotnictví, danou situaci nezvládají. Zajímavé je, že v Evropských podmínkách se koronovirová pandemie nejvíce rozšířila v nejstarších, románských, demokraciích – Itálii, Španělsku a Francii. Jedná se o velice zajímavé zjištění, kde se mísí jednak podcenění šíření nového viru s privatizací veřejného prostoru. Denně můžeme z médií slýchat, že z domova pro seniory utekl ten nebo onen personál, protože se bál nakažení. Nutno podotknout, že se v uvedených případech jednalo o soukromé „penziony“ pro seniory, kteří si ve své podstatě platí ubytování a když jde do tuhého, tak všichni, kdo se o ně mají starat, vezmou vale. Lépe řečeno: personál uteče, ale ponechá si peníze klientů, které nechá napospas.
V podmínkách České republiky je ale situace o poznání lepší, než jinde v Evropě. Tvrdé restrikce, které byly zavedeny, přinášejí své ovoce. Dokonce se v našich podmínkách po delší době objevila nevídaná věc: solidarita, která je ztělesněna v podobě šití roušek. Vím, že se někomu nemusí líbit nošení roušek, ale dnes můžeme vidět výsledek, kdy se v naší zemi podařilo epidemii dostat pod kontrolu. Chápu, že restrikce ekonomicky bolí, ale musíme si uvědomit, co je cennější: zda lidský život nebo kapitál. Na prvním musí být vždy lidský život, protože pokud by nebyl, tak jsme na tom dnes jako v USA, kde je na prvním místě právě kapitálový obnos. Mnoho lidí tam často ani nemá zdravotní pojištění a lidé tam umírají jako na běžícím páse.
Buďme ve všech směrech rádi, že se doposud do našich podmínek nedostal onen pověstný „americký sen“ se vším všudy, jinak bychom dnes epidemii nemohli tak rychle zvládnout. Vše nám dokládají „tvrdá data“ ohledně počtu obětí v USA. K 21. 4. 2020 jich je přes 40 tisíc. Vím, že někdo může namítnout, že se jedná o lidnatější zemi, než je ČR, ale primárně je za tento stav odpovědná politika „volného trhu“, která je v USA prostoupena celou společností. Na tomto příkladu můžeme vidět jaký typ zdravotnictví je lepší. Zda zdravotnictví postavené primárně na zisku a privátu nebo zdravotnictví postavené na sociálním státu a socialismu. Nepochybně je lepší to druhé. Už jen proto, že všichni mají/musí mít zdravotní pojištění a lékařská péče je dostupná všem univerzálně bez ohledu na to jaký vlastní finanční obnos.