Mgr. Jan Klán

U našich východních sousedů vládne zděšení. Sociologický výzkum, který byl uveřejněn koncem listopadu 2019, totiž zjistil, že mladí lidé do 30 let by ve volbách volili nacionalistickou stranu Krajně pravicová Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS) Mariana Kotleby. Jedná se o zajímavé zjištění a to ve vztahu 30 let svobody a demokracie. V tuto chvíli je nutné poznamenat, že Slovensko čekají za pár měsíců volby do tamního Parlamentu. Zjištění, že nacionalisté začínají posilovat, nevěští nic dobrého. Abychom pochopili ale příčiny nárůstu nacionalismu jako takového, tak se musíme podívat na celý vývoj od roku 1989, stejně i na vývoj z poslední doby.
Popravdě se jako sociolog vůbec nedivím tomu, že v různých státech narůstá počet lidí, kteří hledají útěchu v nacionalismu. Mladí lidé jsou frustrováni současným stavem vývoje v Evropě. Evropská unie není schopna vyřešit migrační krizi, natož svoji krizi stárnutí populace a zajetí nadnárodními korporacemi. Případně jsou bezradní ze svojí práce, kterou mnozí nazývají "prací na h*vno", abych použil výraz, který je v dnešní době často skloňován. S tímto termínem přišel americký antropolog David Graeber v podobě Bullshit Jobs. Pohár netrpělivosti bohužel začíná přetékat a liberalismus, který všem byl od roku 1989 vštěpován jako nejlepší systém v historii lidstva, očividně selhává. Ten totiž začal myslet hlavně na své mocipány, vlastníky kapitálu a "obyčejný člověk" mu začal být ukradený. Proto je volání po radikálních krocích. Na druhou stranu je to také velice alarmující, protože to ukazuje na krizi současných politických elit a to nemusí dopadnout dobře. K tomu je potřeba poznamenat, že Slovensko vždycky tíhlo k určitému nacionalismu.
Abychom ale pochopili myšlení mladých lidí do 30 let, tak musíme říci, že tito lidé se narodili v době pádu sovětského socialismu. Nepoznali jiný systém, než ten, který jim byl servírován od narození – tedy liberální kapitalismus ve všech možných modifikacích. Ten ale začíná narážet na své limity, kdy se místo k lidem začíná hroutit sám do sebe a není schopen vyřešit žádnou krizi. Jeho nástup byl oslavován s velkou pompou, protože byl vnímán jako protipól tehdy byrokratickému socialismu. Jenže po třech desítkách let je liberální systém v určitých ohledech horší, než byl sovětský socialismus. Jako příklad si můžeme uvést třeba další nárůst byrokracie, práce na částečné úvazky, smlouvy na „nulu“ hodin. Rovněž vidíme nárůst sledování lidí na každém kroku, byť nástup liberalismu byl lemován právě kritikou nesoukromí za socialismu.
Mladí lidé, kteří jsou nejvíce frustrováni ze svojí práce, která je často nespravedlivě odměňována, hledají spásu u krajně pravicových stran. Opět to není nic nového. Stačí si vzpomenout na vývoj v Německu od konce 20. let minulého století. Tenkrát také byli mnozí lidé bez práce nebo nespravedlivě odměňováni a k čemu to dospělo. Dnes se sice honosíme přezaměstnaností, ale za cenu toho, že mladé lidi necháme na pokraji, kdy musí vykonávat práci na h*ovno. Pokud tento stav nezměníme, tak se můžeme dočkat radikálního nástupu nacionalismu i v našich podmínkách. Reálně to chce zavést jistotu práce, ale spravedlivě odměňované, ze které člověk bude mít potěšení a nebude nutností, ale potřebou.