Žijí dnes: tady a teď
Je celkem logické, že dnešní systém budou obhajovat ti, kdo v něm žijí a narodili se. Jsou to lidé, kteří nepoznali jiný systém a jiný svět. Celé se to odráží ve výsledcích výzkumu, které uveřejnila na začátku listopadu 2019 společnost Behavio. Nicméně je ale s podivem, že mladí lidé nehledají systémové alternativy k současnému pojetí kapitalismu. A to i tehdy, že když se výzkumníci ptali, co se změnilo po roce 1989 k lepšímu a co k horšímu, převažují negativa nad pozitivy. Mezi klady nejvíce lidé řadí možnost cestovat (na to ovšem musíte mít peníze nebo se zadlužit, abyste opět měli peníze), pak zde máme změny ve vnímání volného času a možností rozhodovat se sám. Jedná se o nárůst honby za zážitky, abych toho v životě co nejvíce viděl a stihl. Mladá generace totiž žije dnes – tady a teď, nehledí do budoucnosti. Nicméně mezi negativa současnosti lidé zahrnují zejména věci, které se týkají práce, kdy jsou nuceni v honbě za svobodou pracovat i na několik úvazků nebo ve špatně placených zaměstnáních. Vysoké míry hodnocení dosahuje absence sociálních jistot a strach z budoucnosti. To vše se vtěluje do tvrzení, že dobře už bylo. Každý systém má svá pozitiva i negativa. Lidé by ale z logiky věci měli hledat tedy takový systém, kde bude co nejméně negativ. Dnešní systém však negativ plodí více, než ten minulý. Byť zejména pravicoví politici nám tvrdí opak. Nicméně výzkumy říkají opak. Současný systém se ale pořád drží, protože na svoji ochranu povolává práva jednotlivců a možnost svobodné volby. Jenže jak chcete svobodně rozhodovat, když dnes největší rozhodovací pravomoci mají nadnárodní korporace? Proč tedy lidé nehledají systémovou změnu? Dle mého názoru je to rezignací na možnost něco změnit, oslabování tradičních politických stran a neochotou lidí se účastnit na veřejném životě. Musíme si jasně říci, že bilance posledních 30 let je tedy spíše negativní a to i za předpokladu, že sečteme pozitiva dnešní doby. Na pozitiva totiž musíte vlastnit určitou výši kapitálu. Pokud jej nevlastníte, tak jste odsouzeni být nejen v práci pod neustálým stresem. Poté jste konfrontováni se společností výkonu a honbou za nekonečným růstem.
Z výzkumu je patrné, že se za posledních 30 let naakumulovalo tolik negativ, že v budoucnosti pohár trpělivosti lidí přeteče. Otázkou ale zůstává, jakou cestou k tomu dojde. Zda lidé opět vyjdou do ulic, svolají se přes sociální sítě, změní situaci ve volbách? Každá revoluce nebo převrat v sobě totiž skrývá jak klad, stejně i zápor. Vždy někoho zasáhne kladně a někoho záporně. Dělo se tak po roce 1948, ale stejně i po roce 1989. Krize současné parlamentní demokracie dává tušit, že to budou muset být opět lidé, kteří vyjádří svoji nespokojenost se současným systémem, který vládne světu. Ovládání lidských životů současnosti je totiž v rukou mocných korporací, které využívají vaše osobní data k tomu, aby akumulovaly zisk. Vaše soukromí je vystaveno všanc, protože data jsou prodávána různým společnostem a vy nevědomky pomáháte roztáčet kola kapitalismu. Jedině návrat k pravému pojetí humanismu, bez honby za penězi a zážitky nám teprve umožní pravé osvobození od okovů kapitalismu. Jsme totiž zajatci sami sebe ve víru kapitalismu, který neurčují ani vlády, ani lidé, ale mocní a vládci korporací tohoto světa. Tento stav je nutné zvrátit. Jinak nás čeká pohnutá budoucnost, která nebude až tolik o revolucích, ale spíš o samotném přežití lidstva.
