Mgr. Jan Klán

Poslanecká sněmovna se postavila na stranu hlavy státu. Alespoň někdo mel rozum a návrh ústavní žaloby na prezidenta smetl ze stolu. Jak senátoři, kteří se podepsali pod ústavní žalobu na prezidenta, stejně i pravicoví politici totiž zapomínají (někdy velice rádi) na to, že i je samotné zvolil lid. Je to ten samý lid, který je v ústavě zakotven, a pokud je jím pohrdáno, tak se dříve nebo později něco stane. Z výše uvedeného můžeme vidět, že se ve společnosti opět oživují dva tábory. Zeman a Antizeman. V případě ústavní žaloby to byl tábor prezident versus senátoři, konkrétně iniciátor Václav Láska. Právě oponentský spolek, který kritizuje prezidenta za porušování ústavy, se nebál v době vlády Petra Nečase (ODS) řadu věcí schválit v konceptu legislativní nouze, aby posléze zasáhl Ústavní soud. Když nahlédneme do ústavy, tak zjistíme, že prezident ústavu neporušuje. Pouze ji vykládá v některých bodech extenzivně a má pravdu v tom, že mu ústava často neurčuje lhůty. Je v ní pouze napsáno, že prezident odvolá ministra na návrh předsedy vlády bez zbytečného odkladu. Jenže položme si následující otázku: co když prezident usoudí, že musí být odklad?
Je to flagrantní porušení ústavního pořádku, nebo není? Kritici Miloše Zemana se odvolávají, že je to zvykové právo a prezident musí ministra odvolat. Jenže zvykové právo ale není v našich podmínkách ukotveno, a tak nezbývá nic jiného než upravit ústavu směrem ke stanovení lhůt pro různé úkony. Pokud k tomu bude ale politická vůle, protože tato věc je sice těžká, protože v Parlamentu musíte mít ústavní většinu, ale i tak to stojí aspoň za zvážení. Rozhodně je to lepší myšlenka než se vracet k nepřímé volbě prezidenta republiky nebo ústavní žaloba. Oba instrumenty jsou totiž ve společnosti vnímány velice kontroverzně, neřkuli negativně. Znovu zavedení nepřímé volby by totiž opět vedlo k podplácení, pletichám, korupci a v případě ústavní žaloby budeme spoléhat na to, že Ústavní soud jako dohlížitel nad nejposvátnější knihou řekne, jak to vlastně všechno je. Již v minulosti jsme zabředávali do problému, že Ústavní soud se někdy chová jako třetí komora Parlamentu, a to je špatně. Nemusím a také v mnoha věcech nesouhlasím s prezidentem Milošem Zemanem (i když je to můj prezident, protože jsem jej volil), ale jednou si jej zvolil lid na základě většinového volebního systému, a tak to musím respektovat. Může se mi to stokrát nelíbit, ale právě proto zde máme svobodné volby, kdy reprezentaci v politice můžeme obměnit po uplynutí volebního období, které je dáno patřičnými zákony.
Co se týká přímé volby prezidenta, tak snahy o její zrušení pocházejí od pravicových stran, a to jmenovitě ODS. Osobně si to vysvětluji tak, že v přímé volbě již dvakrát neuspěl kandidát pravice, a tak je nutné s tím začít něco dělat. Právě proto navrhují návrat k nepřímé volbě, kdy se prezident volil na společné schůzi obou komor Parlamentu. V tomto případě je totiž větší možnost, že na základě politických a zákulisních dohod projde klidně i jejich kandidát. To by opět nahrávalo korupci a vydírání. Tohle byl také jeden z argumentů pro zavedení přímé volby, kdy rozhoduje lid. Dokonce byla přímá volba přijata za vlády ODS, takže proč asi chce nyní její zrušení? Je to právě z důvodu, že se nesmířili s porážkou ve volbách a hledají různé cesty a kličky, aby na post prezidenta dosadili věru svého člověka.