Mgr. Jan Klán

Čím dál více mladých lidí začíná chápat, že dnešní systém plodí nespravedlnosti. Jednou takovou nespravedlností je nedostatek, přímo nedostupnost levnějšího bydlení. Mladí lidé se proto čím dál více uchylují k tomu, že u rodičů zůstávají i hluboko přes třetí dekádu jejich života, protože si prostě bydlení nemohou dovolit. V této souvislosti je nutné poznamenat, že většina mladých lidí, kteří vidí problém v současném modelu kapitalismu, ale volí ty politické strany, které ještě více roztáčí kola kapitalismu směrem k větším nerovnostem. Jedná se o zajímavý paradox, ale ve finále zjistíme, že i když mladí lidé na současný systém nadávají, tak jej ve finále pomáhají legitimizovat, protože jim přináší soukromé statky, které si může každý člověk dovolit. Samozřejmě za úplatu. Zde narážíme na problém s dostupným bydlením. Mladí lidé se buď musí často do konce života zadlužit, nebo platit přemrštěné nájemné. Když je tedy bydlení pro mladé lidi nedostupné, tak vyvstává otázka, proč nevolí raději změnu systému směrem k socialismu, komunismu nebo státnímu kapitalismu? S největší pravděpodobností je to z důvodu rezignace na možnost systémové změny a víra v neviditelnou ruku trhu, která vše sama vyřeší ke spokojenosti všech. Jak je nám již několik dekád tvrzeno.
I přes všechny peripetie se ale nabízí několik možností, jak opět zabezpečit dostupné bydlení, případně zastropovat výši nájemného. Někdo může namítnout, že nelze regulovat oblast, soukromého podnikaní v oblasti bydlení. Jenže pokud soukromý sektor účelově šroubuje ceny bydlení do astronomických výšin, tak je nutné, aby příslušné vlády začaly konat. Nebály se kupříkladu městské vlády v Berlíně a Barceloně. V obou dvou městech se začal prohlubovat problém s dostupným bydlením, a proto tamní vlády sáhly k systémové regulaci, kdy v jednom případě zastropovaly maximální nájemné a v druhém případě se začala regulovat oblast se sdílenou ekonomikou, která se nazývá Airbnb. Právě možnost dělat byznys a pronajímat své byty libovolně jak se komu zachce, vede k tomu, že neuvěřitelně rostou ceny nemovitostí jako celku, protože každý chce utrhnout z koláče maximum.
Zajímavou oblastí je vytváření dostupného bydlení formou výstavby obecního (státního) bydlení. Nejedná se o žádný nový vynález, protože tato forma výstavby byla v našich podmínkách hojně využívána před rokem 1989. Po mocenském převratu ale došlo k odklonu a velké privatizaci bytového fondu, stejně i veřejného prostoru. Důsledky tohoto počinu vidíme dnes právě ve vztahu k mladým lidem a nemožnost utáhnout vlastní bydlení. Pamatujme však na to, že obecní (veřejné) lze regulovat jeho zřizovatelem ve veřejném zájmu. V soukromém sektoru se totiž jede dle logiky „nech běžet“ a „vytřískat“ ze všeho maximum a nehledí se napravo, nalevo. Všude se jako přízrak vznáší vidina vysokého zisku. Vysoké nejemné, přemrštěná cena za bytovou jednotku nebo dům vede k tomu, že mladým lidem je cenově dostupné bydlení zapovězeno a stává se pro ně utopií, kdy jim systém říká, že si mohou pořídit byt, ale již jim nedává možnost si jej pořídit, protože je nespravedlivě odměňuje za práci. Možná nejen mladí lidé prozřou a budou chtít návrat veřejného bydlení, protože jinak jim zbývá buď neustále bydlet u rodičů, případně se zadlužit nebo v horším případě bydlet na nějaké ubytovně. Kapitál nám pomalu začíná přerůstat přes hlavu a je nutné s tím začít něco dělat. Dřív, než bude pozdě.