Mgr. Jan Klán

Stále více politiků i politických stran začíná hrát na nebezpečnou strunu. Jedná se o oživení nacionalismu v jednotlivých zemích Evropy. Může se zdát, že se nejedná o nic závažného, ale volby do Evropského parlamentu nám ukazují opak. Stále více se rozdmýchává pojetí nacionalismu v jeho negativech. Výjimkou nejsou USA, kde Donald Trump rovněž eskaluje pojetí národa směrem k imigraci. Podobné je to u nás v Evropě. Stále více narůstají populistické strany nacionalistického směru, kde je u nich na prvním místě národ. Vyskytuje se zde negativní pojetí migrace jako takové, strach z neznáma. I když nacionalismus levice vehementně odmítá, tak je nutné s tímto pojmem operovat. Například ve spojení s patriotismem nebo „ochočeným“ nacionalismem. Ale zejména levice musí propracovat moderní princip internacionalismu, protože spolupráce jednotlivých států i národů je prospěšnější, než rivalita.
Téměř všechny státy v Evropě si již z minulosti nesly negativní vztah k cizímu. Teprve projekt Evropského hospodářského společenství a posléze Evropské unie vnuknul myšlenku, že nacionalismus je potřeba porazit a Evropu sjednotit. To se stalo, ale všichni zapomněli, že i když byl nacionalismus ve 20. století příčinou nejhrůznějších válek a poražen, tak existuje podhoubí pro jeho nárůst. Čím více se Evropa spojovala a integrace byla budoucností, tak se zdálo, že všechny čeká zářná budoucnost, dnes je tomu naopak. Řada politických stran volá po zničení Evropské unie, rozpad na jednotlivé národní státy. Musíme si ale uvědomit, že právě integrace a spojení Evropy udrželo na kontinentě mír do dnešních dní. Tento stav je ale nyní narušen neřešením problémů jednotlivých národních států, velkými rozhodovacími pravomocemi orgánů Evropské unie, imigrací obyvatelstva. Všichni tito aktéři jsou vnímáni jako nebezpečí.
Levice se nesmí bránit „mírnému“ nebo „ochočenému“ nacionalismu. Můžeme jej nazvat moderním patriotismem, vlastenectvím s promícháním internacionalismu. Musíme si uvědomit, že idea národa je umělý konstrukt. Dokonce víme, že projekt čechoslovakismu selhal, ale období let 1948 – 1989 na nacionální strunu brnkalo poměrně často. Dnes zde máme pozůstatky nacionalismu, kdy se bojíme zásahů z Evropské unie, a posléze nově příchozích imigrantů ze zemí, které mají málo (pokud vůbec něco) společného s naší kulturou a tradicemi. Těchto věcí využívají krajně pravicové strany a zasévají do společnosti strach. Levice v tomto boji pokulhává, kdy jasně nesměřuje k rozhodnutí, jak se postavit k migraci obyvatelstva. Dokud levice nezačne razit hesla typu: na každého stejný metr bez ohledu k jaké menšině nebo většině patří, tak se nikam levice, podle mého názoru, nepohne. Rovněž musí prosazovat rychlejší vyhoštění problémových lidí zpět do zemí jejich původu (non-refoulement) a to opět bez ohledu na to, zda je nově příchozí z Ukrajiny, Německa nebo Iránu. Na všechny musí platit stejná pravidla. Mnoho lidí totiž jasně říká, že pokud chceš na našem území fungovat, tak budeš dodržovat naše platné zákony a pravidla.
Chápu, že někteří řeknou, že tohle levice prosazovat nemá a má být solidární, internacionální a vždy se vcítit do pozice člověka, který odněkud utíká pryč. S tím asi problém nebude, ale problém nastává ve chvíli, kdy různé instituce přehlížejí nějaké excesy, které spáchají nově příchozí. Jako příklad nám může posloužit chybné rozhodnutí německého soudu, který řešil bití manželky, kdy byl její manžel z Maroka. V rozsudku stálo, že žena s tím měla počítat, protože v zemi, odkud pochází její manžel, je tohle naprosto v pořádku a normální. Jenže v našich podmínkách je takové chování odsuzováno a proto je nutné jasně vymáhat právo před všemi stejně bez ohledu na to, odkud pocházejí.
Nacionalismus v minulosti způsobil ty nejhorší války i vyhlazování národů, proto je s ním nutné zacházet velice opatrně. Nehledat na něm jen ono negativum, které má z minulosti. Hledejme u něj i pozitivní stránky například v tom, že jsem hrdý na svoji vlast, ale musím respektovat práva menšin, ale jen za předpokladu, že budou dodržovat pravidla, která jsou platná v dané zemi. Nacionalismus je na půl divoká a na půl ochočená šelma, která se pohybuje v teritoriu Evropy. Otázkou zůstává, zda ji někteří nechají přerůst do nenávisti, nevraživosti a strachu nebo zda se využije její kladná stránka, kdy všichni budou hrdi na svoji vlast, klidně i konstrukt Evropské unie, protože budou dodržovat stejná pravidla.