Postkapitalistická média?
Čím více se vzdalujeme od minulosti, tím více začínáme věřit různým mýtům a jiným výkladům o minulé době, kterou jsme nezažili. Roli zde hrají dva faktory. Jednak že vítězové píší dějiny a druhým faktorem je čím dál větší digitalizace nejen veřejného života. Jsme uvězněni v různých polopravdách, lžích, které dnes nazýváme jako fake news (alternativní zpráva). Byly doby, kdy si patent na pravdu uzurpovala tradiční média – tisk, rozhlas a televize. Tato tradiční média v propojení s penězi, vládou nebo elitami dokázala předkládat pravdu, jaká měla být. Bylo často obtížné sehnat licenci na televizní či jiné vysílání. Ještě na konci 80. let 20. století v našich podmínkách existovala státní televize. Ta byla napojena na vládnoucí KSČ. To byla realita tehdejších dní. Naproti tomu se v následující dekádě s novými televizemi i dalšími tradičními médii doslova roztrhl pytel. Do našich podmínek pronikla bulvarizace, vykládání soukromé pravdy. Vítězové „studené války“ započali svůj výklad dějin absolutním odmítnutí minulosti. K tomu jim dopomáhala privatizace médií, kdy čím dál více peněz ovlivňovalo politiku. Tento proces je zde narušen díky digitalizaci. Zásadní rozdíl od minulé doby je ten, že dnes může své názory po síti šířit každý. Stlačily se tak náklady na minimum a vaše názory může vidět každý. Tohoto systému nejvíce využívají populisté, kdy neustále předkládají svoji pravdu nebo se vytváří různé konspirační teorie. I když sice můžete naprosto bez problémů na síti prezentovat své názory, tak z pozadí vystupují velké korporace (platformy), která vám pomocí různých algoritmů servírují reklamu. Tyto různé algoritmy jsou vám skrytě podsouvány a tím pádem ovlivňují vaše myšlení. Takže různé sociální sítě nejsou tak svobodné a nezávislé, jak se může zdát.
S tím, jak miliony lidí využívají sociální sítě, tak tím se mění i povaha samotné demokracie. Lidé dokážou pomocí sociálních sítí svrhávat různé autokratické vlády, dokážou se mobilizovat proti útlaku, ale i to je často manipulováno různými zájmovými skupinami. Je čím dál více obtížnější uskutečňovat klasickou politiku, jako tomu bylo za starých médií, která vykládala pravdu. Rychlost sdílení informací se děje tady a teď. Nikdy jsme rychlejší přenos informací neměli. Tyto faktory mají neblahý vliv na fungování tradičních politických stran, které vyrostly v době industriální. Chcete – li v době, kdy určující výrobou byl pás v továrně, případně dělník nebo rolník. Jedná se totiž o klasickou dělnickou třídu. Ta doba je již dávno pryč, byť samozřejmě podobných provozů existuje poměrně mnoho, jen se o nich tolik nemluví. Dnešní doba ale klasickou dělnickou třídu nahrazuje třídou služebnou. Čím dál více lidí o někoho pečuje, stará se o chod státu, soukromého sektoru, pracují jako řidiči, v pohostinství atd. Samostatnou kapitolu v tomto procesu tvoří mediální obraz oněch profesí, když dříve byly vyzdvihovány úspěchy v průmyslu nebo zemědělství, tak dnešní zprávy jsou více či méně plné vražd, kriminality, loupeží, podvodů. Tento rozdíl je potřeba si uvědomit.
Jestliže nám média předkládají obraz společnosti v jejích negativech, tak proč se lidé nezvednou a nejdou proti tomuto stavu protestovat? Jednoduše se jim nechce, nemají na to čas, ani chuť. Navíc ve společnosti plné zážitků se většina lidí chce bavit nebo jen prostě relaxovat třeba u televize, která jim přináší nekonečný výběr seriálů a kriminálek. Revoluční podmínky nenastávají. Jsou stále na hony vzdáleny současné realitě, že musí jedině přijít krize, aby nastal zlom. Nebo vám snad přijde normální, že do naší vlasti dovážíme cibuli z Nového Zélandu nebo kilo brambor stojí mnoho desítek korun? O tom často média mlčí nebo tyto zprávy upozaďují. Je evidentní, že volný trh nedokáže vše vyřešit ke spokojenosti zákazníků. Jenže v kapitalistické společnosti vám nezbývá nic jiného, než si věci, které potřebujete, prostě koupit, ať to stojí sebevíc. Až se na nás začne postupně příroda zlobit, tak snad poté všichni prozřou, že všechno je jinak a že je nutné vzít odpovědnost od elit, bohatých a spravedlivěji přerozdělovat zisky. A výkladu dějin opět poslouží média, byť v nich bude mít každý jednotlivec svůj díl pravdy. Bez manipulace, bez kapitálu…