Filosofie práce a roboti
V poslední době se rozmáhá v zaměstnání nový trend. Některé firmy začínají zavádět zkrácenou pracovní dobu, aniž by se snížila zaměstnancům jejich odměna za vykonanou práci. Nutno podotknout, že v západních zemích je tento proces už dávno zaváděn, jen v našich podmínkách jaksi pokulhává. Nicméně po zavedení zkrácené pracovní doby mnohé firmy zjistily, že zaměstnanci jsou spokojenější, lépe se jim pracuje a zvýšila se i produktivita samotné práce. Desetiletí to nešlo a najednou se tyto prvky začínají zavádět. Na úvod si musíme říci, že zkrácení fondu pracovní doby proběhlo naposledy v 60. letech 20. století a je tedy na čase pracovní fond opět zkracovat. Ptáte se proč? Nabízím zde několik argumentů.
Tím nejdůležitějším argumentem je zavádění robotizace a digitalizace práce. Mnoho profesí díky digitalizaci mizí, mnohé pracovní úkony jsou zautomatizovány. Jedná se o velkou revoluci, která zasahuje do všech oblastí lidského života. Vzhledem k tomu, že za nás budou řadu úkonu vykonávat roboti, tak není důvod, aby lidé trávili tolik času v pracovním procesu. Možná namítnete, že ve službách tomu tak nebude. Jenže pokrok jde tak rychle dopředu, že i některé části služeb budou zautomatizovány. Když se na celou věc podíváme i z hlediska zaměstnavatele, tak ten se logicky zkrácení pracovní doby bude bránit. Přeci by ve své logice nechtěl přijít o nějaký ten zisk. Jenže tato představa je mylná a plně odpovídá duchu kapitalismu volného trhu, protože práci, kterou nebudou dělat lidé, tak udělají stroje. Je tedy nutné, aby bylo zavedeno zdanění robotů, protože jak vidíme, bude je stále někdo vlastnit. Ať už společnost jako celek, firmy nebo jednotlivci. Alespoň v dohledné budoucnosti. I tomu se samozřejmě budou majitelé robotů bránit, protože se jim bude sahat na zisk, který jim roboti vytvoří. Jedinou výjimkou v tomto procesu je společenské vlastnictví výrobních prostředků (robotů).
Se změnou pracovního procesu nám do života vstupuje fenomén volného času, kterého máme v dnešní době poskrovnu. Lidé jsou nuceni trávit v zaměstnání mnoho hodin, přesčasů, případně musí chodit na několik úvazků, aby se alespoň dostali na průměrnou mzdu, která je nám všem předkládána jako mantra. Tomuto fenoménu se odborně říká levná práce. Ta dopadá snad na všechny zaměstnance a setkal se s ní v mediálním prostoru každý. Když vidíme, kolik zaměstnání je nespravedlivě odměňováno a v jakých podmínkách jsou lidé nuceni pracovat, tak si říkáte, zda vůbec žijeme v novém tisíciletí. Mnohé pracovní podmínky se totiž podobají těm, které už z logiky věci nemají dávno existovat. Jenže existují. Ba co více, zavádějí je některé nadnárodní korporace v zemích s levnou pracovní silou. Abychom nehanili jen naši zemi, tak se stačí podívat i na západní země, kde se vyskytlo několik nešvarů, kdy se provalilo, že některé nadnárodní korporace nutily své zaměstnance nosit plínky, protože si nemohli dojít ani na toaletu. Ano, i to je realita dnešní doby, která se nám zdá jinak naprosto růžová.
Se snižujícím se fondem pracovní doby nám vznikne více prostoru pro volný čas jednotlivce. Člověk tím získá více času pro sebe, na svůj odpočinek, čas pro rodinu. To je pravá filosofie práce. Ta má být totiž pro člověka potřebou, nikoliv nutností. Právě proto prosazuji a podporuji zavedení kratší pracovní doby.
