Stárnutí jako problém?
Dávno je jasné, že nejen naše, ale i evropská populace stárne. S tím se budou muset vyrovnat všechny státy po svém. V našem případě navíc hrozí kolaps systému péče o stárnoucí obyvatele. Alespoň to vychází z tvrzení řady odborníků na tuto oblast. Pokud se tedy nezačne s reformou sociálních služeb, tak v dohledné době můžeme očekávat přeplnění domovů pro seniory nebo naplnění pečovatelských služeb. Problém tedy tkví v tom, jak se k tomuto problému postavit. V tomto článku načrtnu několik možností řešení. Na začátek ale zmíním, že řešení není v tom, že neustále budeme přidávat na důchodech. I když chápu, že mnohé důchody jsou velice nízké. Na úvod by stačilo zpřehlednit systém sociální péče kupříkladu po vzoru Rakouska.
Západní země (zejména Německo) řeší svůj problém se stárnoucí populací tím, že nechávají do své země přicházet imigranty. To má svá úskalí, protože se zvyšují různé rasové nesnášenlivosti. V našem případě tato věc tolik nepřipadá v úvahu, proto musíme vytvářet nástroje jiné. Zejména natalitní, kdy se bude zvyšovat počet narozených dětí, protože je nutné, aby bylo více lidí, kteří se posléze budou starat o své druhé. Je to jistý typ mezigenerační solidarity. Pokud tedy stát nebude podporovat, aby se rodilo více dětí, tak se nebude mít kdo o starší občany starat. Na této úvaze není nic nelogického.
Další možností je rozvoj terénních pečovatelských služeb. Pro každého člověka je vždy lepší, když si své stáří prožije doma. To ale obnáší mnohá úskalí, kdy péče o blízkou osobu se nezapočítává například do důchodu, byť existuje příspěvek na péči. Navíc v této profesi většinou pracují ženy, které se tedy musí starat o své potomky (děti) a souběžně o své rodiče (seniory). Je paradoxem, že právě profese terénní sociální pracovnice není vůbec dobře finančně ohodnocena. Mnohdy se odměna pečovatelky pohybuje jen o něco výše, než je minimální mzda a když si promítnete, co vše musí žena zabezpečit, tak se často divíte, že to vůbec zvládne. Není možné, aby pečovatelky (pečovatelé) pobíraly mnohem méně peněz, než třeba manažeři nebo trenéři volného (vašeho) času. Přeci dělají společensky důležitější práci a zejména potřebnou, protože se starají o občany. Musíme se ptát, jak takový manažer dělá společensky potřebnou práci, když mnohdy spíš společnosti škodí. Stejné je to u bankéřů, finančních poradců, makléřů a dalších, kteří jen vydělávají buď na neznalosti lidí, nebo záměrně využívají chyb systému. Takže reforma terénní sociální práce ve smyslu navýšení platu nebo jiných benefitů je jistě potřebná. Samozřejmě se vše odvíjí od počtu narozených dětí, které budou v budoucnu dospělé.
Navíc si musíme uvědomit, že až do důchodu půjde digitální generace, která je neustále připojena na sítí, tak nastane další problém. Bude nutné, aby tyto lidi v digitální společnosti někdo udržoval. Budou potřebovat určitého průvodce nebo „brýle“ pro to, aby se v této společnosti vyznali. Všichni stárneme a postupně ztrácíme kognitivní funkce. Možná v době, kdy dnešní produktivní lidé půjdou do důchodu, už bude existovat robot pečovatel, který jim zkrátí jejich dlouhé chvíle. Pokud se ovšem svého důchodu dožijí a nezničí je samotná honba za penězi.
