Rezonování trestu smrti
Čím dál více se skloňuje otázka zavedení trestu smrti jako strašáka pro ty, co páchají násilné trestné činy. Vím, že pokud by levice toto téma otevřela, tak by automaticky přišly vzpomínky na politické procesy z doby minulé, ale podívejme se v tomto případě na první republiku, kdy tento instrument byl zaveden. Chápu, že levice chce být humanistická a v tomto případě také věří v možnost, že člověk, který zavraždil, je možný nápravy. Jenže společnost to vnímá obráceně a vždy si říká, proč bychom měli ve vězení živit člověka, který zavraždil jiného člověka. V tomto případě je lidský život převeden na peněžní hodnotu a vstupuje do hry morální stránka věci. Zde je nutné si položit otázku: ten kdo vraždil k tomu měl nějaké pohnutky a má svá práva, ale mrtvému bylo odepřeno právo nejvyšší, nejcennější: život. Nebo tomu tak není? V nové společnosti by trest smrti samozřejmě všechno nevyřešil a muselo by se zabránit jeho zneužívání nebo nadužívání. Nicméně otevření diskuze k tomuto tématu by stálo za zvážení a to už jen proto, že se čím dál více podobáme individualistické společnosti amerického typu s tím rozdílem, že v USA mají některé státy trest smrti zaveden.
Pokud se podíváme na období první republiky, tak zjistíme, že prezident Masaryk byl odpůrcem trestu smrti. Dokonce jasně dával najevo, že nesouhlasí také se sebevraždou. Byl autorem zajímavé knihy Sebevražda. Snad i proto za jeho úřadování bylo skutečně popraveno minimum lidí. Instrument byl zaveden pro ty, co opravdu způsobili společnosti újmu ve smyslu, že páchali různé vraždy. Tresty smrti jako takové nejsou ale v současné Evropě zavedeny. Kromě Běloruska, kde je uplatňován pro určité trestné činy. Ve světě je to ale o něco běžnější a nejvíce jsou v tomto ohledu skloňovány USA. Zajímavostí je, že trest smrti má zavedeno i Japonsko, kde nedávno popravili další ze sekty Óm šinrikjó, která útočila v roce 1995 plynem v Tokijském metru. Právě proto by dle mého názoru měl být trest smrti zaveden, aby spravedlnost postihla ty, kteří zabíjejí, rozsévají zkázu a smrt. Poté by se například nemohlo stát, že norský atentátník Anders Breivik dostane v uvozovkách jen 21 let, protože víc mu dát prostě nešlo. Chápu, že se jedná o velice citlivou otázku směrem k veřejnosti a je nutné takto k ní přistupovat. Sociologické výzkumy nicméně naznačují, že je mírná převaha názoru pro zavedení trestu smrti. Centrum pro výzkum veřejného mínění zjišťuje postoj občanů k trestu smrti a rozhodně proti bylo v květnu 2018 13% dotázaných. Z toho plyne, že by bylo dobré o tom všem začít uvažovat, protože když dnes nehrozí trest nejvyšší, tak nastává problém a společnost je silně rozladěna různými ataky. Jako například u poslední vraždy obsluhy benzínové pumpy na Mělnicku. Vzhledem k tomu, že pachatelům hrozí sice výjimečný trest, tedy klidně doživotí, tak se obloukem vracíme na začátek tohoto článku. Společnost to bude vnímat negativně, protože někoho zabili, měli k tomu pohnutky a budou žít dál, ale zemřelá už nikoliv. Navíc si společnost promítne velké výdaje na jejich převýchovu, stravování a další věci ve vězení. Forma těžkého žaláře, kde by museli odsouzení tvrdě pracovat, jako za první republiky, totiž neexistuje. Bohužel.
Vím, že se jedná o velice nepříjemné téma a silně rezonují ozvěny minulosti. Tady není otázkou, že by se měl trest smrti vykonávat, ale mít jej zakomponován v právním řádu. Stejně v USA čekají odsouzení na výkon trestu mnoho let, stejně tak v Japonsku. Navíc někdy k výkonu trestu ani nedojde.
