Volič jako divák
Od roku 2016 se každým rokem konají volby. Bude tomu tak až do roku 2027. Každý rok půjdeme k nějakým volbám. Mnohdy se nám ani nechce, když si řekneme, že je to vlastně jedno nebo co zase otravují. Volby jsou ale svátkem demokracie. Člověk si může vybrat svoji politickou stranu, hnutí, člověka. Připadá nám to normální, ale zároveň unavující, že k volebním urnám musíme dojít. Začínáme být apatičtí k demokracii a možnosti si někoho zvolit. Protože ať si zvolíme toho nebo onoho, tak se demokracie stejně odehraje za zavřenými dveřmi. Demokracie rychle umírá, když jsou lidé apatičtí. Velice snadno se může zvrhnout v tyranii, diktaturu, vládu mocenských elit nebo jednotlivců. Z voličů se poté stávají diváci. Sledují procesy, které jsou utvářeny dohodami nebo penězi. Nastává znechucení z politiky a opovrhování politiky, kteří jsou dle mínění lidí zlí, podlí a nezajímající se o jejich problémy. Do jisté míry mají nespokojení lidé pravdu. Jenže za to primárně nemohou volení politici, ale ve stejné míře například PR odborníci, kteří volební kampaně scvrkli často na bezvýznamná témata. Vše je poté jen divadlo, které je servírováno v přímém přenosu pomocí digitálních médií, které jsou všudypřítomné.
Volič se stává divákem. Je jak aktivním, tak pasivním pozorovatelem politiky. Svým názorem utváří její chod, rozdává pověstné karty, se kterými posléze musí politici umět hrát. Často hrát neumí, ale jindy ji to jde docela dobře. Je vždy otázkou, jak moc zvítězí demokratické hodnoty nebo zákulisí. V našich podmínkách můžeme pozorovat obě dvě varianty. Buď vítězí klasické většinové právo, kdy vítěz bere vše, nebo se politici snaží domluvit. Často se pak stane, že vládnou vlastně poražení a vítěz je odstaven. I to je demokracie. Byť je divná, ale jistý prvek v sobě má – dokázala se domluvit většina. Tuto většinu buď spojuje touha po moci, snaha se dostat k penězům nebo to prostě a jednoduše spočítat vítězi, kterého nemám rád. Všechno tohle vede k apatii voličů a rezignaci chodit k volbám.
Důležitým faktorem, který ovlivňuje demokracii nejen u nás, je míra kapitálu. Velké množství financí začalo demokracii poškozovat ve smyslu, že si vlastně všechno člověk může koupit. Dokonce i hlasy. Snahy různě regulovat finanční toky do volebních kampaní jsou sice dobré, ale míjejí se účinkem, protože kapitál je flexibilní a rychle se mění. O to právě kapitálu jde, aby co nejvíce demoralizoval voliče a stel se z něj člověk, který je ovládaný médii v jeho prospěch. Lidé si tohle musí uvědomit, protože jinak rychle přijdou o možnost volby. Poté se ze svátku demokracie spíše stane potvrzení demokracie, aby kapitál mohl vládnout bez možnosti reálné změny. Volič samozřejmě může být divákem a často jím je rád, ale nesmí zapomínat na to, co se mu předkládá, jakým způsobem a co se pohybuje v zákrytu. Pokud totiž bude rezignovat na možnost chodit k volbám, tak demokracie zemře a poté už budeme jen nadávat v hospodách, postěžujeme si známým, jak je vše špatné a jak ti politici jsou vlastně lumpové, že si to upekli zase podle sebe.