Vítězství zákulisí
Komunální politika dostala nový punc. Jak byla volba místních politiků oblíbená, tak se postupně stává negativním prvkem naší demokracie. Výzkumy veřejného mínění sice vždy tvrdí, že lidé nejvíce důvěřují místním politikům, ale ve volební účasti se to nijak nepromítlo. Očekával bych vysokou účast voličů a to směřující klidně k 70%. Jenže všechno je jinak. Občané na jedné straně rezignovali na to, aby k volbám chodili a na straně druhé ani nemají zájem kandidovat do zastupitelstev. Samozřejmě, že existují výjimky. Nicméně převládá rozladění a skepse. Mnoho lidí dokonce tvrdí, že už ani k těmto volbám chodit nebude, protože ať vyhraje ten nebo onen, tak se ve finále klidně domluví někdo jiný. Stačí označit jako nepřítele vítěze voleb a semknout se proti němu. Jako příklady si můžeme uvést město Brno, Kladno, ale i mé bydliště Kutnou Horu. Ve všech těchto městech byl vyšachován vítěz voleb a ve finále bude vládnout nevýherní subjekt. V tomto případě jsou nabourány základní prvky demokratické volby, kdy si lidé přáli někoho jiného, ale demokraticky se domluvili poražení na tom, že budou demokraticky vládnout.
Jednou se v našem systému hodí demokracii vykládat tak a jindy zase onak. Jednou se nelíbí, že vyhrál ten a jindy zase někdo jiný. Protestuje se na náměstích, že tady vládne premiér a prezident, ale že dojde k obcházení demokracie na základním článku našeho státu, zjevně nechává všechny v klidu. Proč bychom se přeci měli rozčilovat, když se kluci a holky nějak domluvili. Podivný absurdistán se rýsuje v našich poměrech. Zcela jistě tento problém bude eskalovat ve snižující se volební účasti, protože se čím dál víc ukazuje, že volby vlastně nic nezmění. Kdyby totiž něco mohly změnit, tak už je přeci dávno zakázali. Tohle je uvažování téměř každého člověka a následky letošních komunálních voleb tomuto tvrzení dávají jen za pravdu.
Zákulisní dohody nahrávají nedemokratickým prvkům v naší společnosti. Honba za mocí, ovládáním, penězi, osobní antipatie je mnohdy větší, než snaha stability, prosperity a ctění demokracie. Z všeho plyne, že na venek nám perfektně funguje demokracie, ale v zákulisí je ustavena další demokracie, která funguje na principu jeden proti druhému. Navíc funguje na většinovém systému. Díky tomuto jevu bude pravděpodobně činěn tlak, aby některé volby byly konány na většinovém principu: vítěz bere vše. Poměrný systém zřejmě naráží na své limity, když je vítěz voleb často vyšachován a z politiky se stává hra, kde jsou rukojmí lidé, obec, město nebo stát. Zcela jistě bude nutné komunální volby nutné upravit. Nemyslím tím zrovna zavádět přímou volbu starostů, ale různé úpravy, aby vítězná strana nebyla obcházena a spolek „poražených“ nemohl jen tak snadno vládnout, když si to většina hlasujících nepřála.
