Mgr. Jan Klán

V poslední době je mnoho občanů nespokojeno s činností veřejnoprávní televize. Dle kritiků toto „nezávislé“ médium neinformuje objektivně a proto se dostává do hledáčku hospodaření tohoto média. Připomeňme si, že Česká televize je placena z koncesionářských poplatků. Ty jsou rovněž často vnímány jako negativum ve vztahu k objektivitě (já si je platím a požaduji objektivitu). Mnoho iniciativ proto požaduje zrušení koncesionářských poplatků, protože veřejnoprávní média nejsou objektivní. Vzhledem k tomu, že Česká televize (stejně i Český rozhlas) hospodaří s veřejnými penězi, tak je nutné, aby za 1) bylo s veřejnými penězi nakládáno podle zásad s veřejnými prostředky – jedná se totiž peníze nás všech občanů. 2) nakládání s těmito prostředky bylo kontrolováno odpovídající institucí veřejné správy – nestačí jen výroční zpráva o hospodaření České televize, která se projednává a schvaluje Poslaneckou sněmovnou. 3) je nutné, aby o výsledcích veřejné kontroly ze strany kontrolní instituce veřejné správy byla celá veřejnost náležitě informována – například vydáním tiskové zprávy, souhrnné zprávy z kontroly. Možná bychom se poté divili, co vše se odehrává ve veřejnoprávních médiích. Ostatně mnohokrát nám je to mírně naznačeno ve zprávě o hospodaření, kde se „občas“ objevují astronomické sumy v podobě různých odměn. 4) protože Česká televize by měla být ze zákona nezávislá (stejně i Český rozhlas), musí tato média kontrolovat (mimo nutné vnitřní kontroly uvnitř těchto institucí) nezávislá instituce veřejné správy. Pokud nahlédneme do Ústavy, tak zjistíme, že takovou institucí je Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).

Ze všeho zde uvedeného plyne následující: veřejnost si přeje nezávislá média, která budou o dění ve státě a celém světě informovat objektivně. Jedná se totiž o média, která jsou financována z veřejných peněz. Při informování se tedy nesmí přiklánět ani na jednu stranu, tak jak se to mnohokrát dělo a děje – kupříkladu stranění útoku v Sýrii, kauza Skripal a mnohé další. Pokud tedy neinformují veřejnoprávní média objektivně, tak je nutný mechanismus, který na to bude dohlížet – v tomto případě by to měla být Rada České televize, ta je ale často spíš do počtu, než aby rozhodovala o objektivitě. Nezávislost médií ale neznamená, že si mohou dělat vše, co se jim zlíbí v oblasti financí. Veřejné finance musí být veřejně kontrolovány. Jako ideální kontrolní orgán v tomto případě vidím jedině NKÚ. To je z hlediska zákona (ale i Ústavy) nezávislý orgán. Z tohoto důvodu je nutné novelizovat zákon o NKÚ a rozšířit mu jeho kontrolní pravomoci – tomu se některé instituce budou zřejmě bránit, protože by jim NKÚ „strkal nos“ do jejich hospodaření a nemohly by si dělat „co chtějí“ ve svém pojetí nezávislosti. Ze zákona je nutné uložit všem veřejnoprávním médiím zveřejňovat na konci roku výsledky jejich hospodaření, včetně smluv, honorářů, odměn a to do poslední koruny! Nesmí se stát, že by Poslanecká sněmovna hlasovala o tak triviální závěrečné zprávě o hospodaření ČT, kde často mnoho věcí chybí. V tomto případě by stálo za zvážení, zda ji několikrát neschválit. To ostatně již zmiňoval i sám prezident Miloš Zeman. Veřejnoprávní média hospodaří s veřejnými penězi, a jelikož jsou to veřejné peníze, tak veřejnost má právo vědět, jak s penězi vedení České televize (i Český rozhlas) nakládá. Máme přeci demokracii, není-liž pravda? Podrobná zpráva o finančním hospodaření a užití prostředků by měla být veřejná, dostupná pro každého občana – koncesionáře.