Mgr. Jan Klán

Ochránci demokracie na sebe dlouho nenechali čekat a zaútočili na Sýrii. Důvod a záminka pro raketový útok byla jasná. Nenecháme ubližovat tamním civilistům chemickými útoky. Těmito slovy jsou obhajovány raketové útoky ze strany USA, Velké Británie a Francie proti Sýrii. Zde však visí ve vzduchu několik otazníků. Kdo vlastně použil chemické zbraně? Kdo to byl? Osobně mně to přijde celé divné. Nejdříve tady máme eskalaci napětí s aférou agent Skripal, která bohužel selhala a tak se hledala jiná záminka. Ta se našla v Sýrii. Zajímavé na celé věci je, že USA si stále hrají na světového četníka a ochránce demokracie amerického typu. Jedná se o pozůstatek studené války. Na pomoc USA rychle přispěchají věrní „psíci“ v čele s bývalými koloniálními velmocemi opět s odůvodněním, že se nesmí opakovat útoky chemickými zbraněmi. To je pravda. To se dít nikdy nesmí a je to odsouzeníhodné. V celém procesu útoku je zakomponováno rovněž NATO. To samozřejmě útok na Sýrii podpořilo. Paradoxně i naše republika, protože jsme členy tohoto spolku ze studené války. Tento vojenský spolek nemá už nic společného s jistým typem ochrany proti nepříteli. Položme si jednoduchou otázku: kdo je v dnešním světě nepřítel a kdo je spojenec? V unipolárním světě to není nic jednoduchého. O to víc se ale můžeme ocitnout v globálním konfliktu. Jelikož si však USA v čele s „planetárním válečným štváčem“ Donaldem Trumpem myslí, že jsou zachránci světa, tak se jasně ukazuje, že každý prezident USA musí mít svoji válku. Nicméně každou eskalaci napětí je potřeba řešit s mandátem Rady bezpečnosti OSN a ne ji „pro legraci“ obcházet. To ostatně učinily ty státy, které zaútočily na Sýrii. K čemu tedy máme Radu bezpečnosti OSN? Podle mého názoru je naprosto k ničemu a stává se jen debatním kroužkem. Proč? Protože nad mezinárodním právem jsou stejně USA, Velká Británie a Francie. Z toho plyne, že se nám zformoval vojenský blok na ochranu a záchranu světa v jejich pojetí. Ostatně stejní „spojenci“ útočili kdysi v Iráku. Náhoda nebo záměr? Hra začíná.

Pokud jde o NATO, tak to je dnes vojenským spolkem směřovaný na útok, než na obranu, tak jako tomu bylo v dobách mocenské rovnováhy za opravdové studené války. Poslední dobou si říkám, že bych chtěl opět prožít 80. léta 20. století, kdy se jednalo o stabilní svět, protože byl jasně rozdělen na dva mocenské bloky. Jistý faktor hrál i strach ze vzájemného jaderného zničení. V současné době je ale porušeno mezinárodní právo, kdy k útoku nedala svolení Rada bezpečnosti OSN. Z tohoto důvodu je nutné z NATO vystoupit. Jsem zvědavý, zda se v Sýrii najdou chemické zbraně. Zatím nám to tvrdí jen média a váleční agresoři. Také mi to hodně připomíná útok na Irák, který byl označen, že má zbraně hromadného ničení a pak se nic nenašlo. Navíc je evidentní, že zbrojařské lobby potřebuje vyzkoušet nové modely zbraní. Média ospravedlňují útok vrchovatě informační válkou fake news. Tyto informace mají za cíl určit viníky onoho chemického útoku a uchlácholit veřejnost, že útok byl potřebný.

Otázkou zůstává, co se bude dít dál? Kdo bude další v pořadí v „ose zla“? Pokud použiji terminologii z doby George Bushe mladšího. Bude to Írán, Rusko nebo nějaká jiná země, kterou „strážci světové demokracie“ označí za nepřítele? Tohle už jsme v minulosti také zažili. Historie se zjevně opakuje. Válka totiž pohání inovace, bohužel. A co říci k Radě bezpečnosti OSN? Snad jen to, že k její restrukturalizaci nedojde dříve, než propukne nějaký větší konflikt. Bohužel. Takový je svět v podání ochránců demokracie USA, Velké Británie a Francie.