Mgr. Jan Klán

Sociálními sítěmi koluje věta, která by ještě před pár lety zněla jako dezinformační řetězový e-mail. Dnes ale působí skoro jako lakonické shrnutí reality:

„Tak dlouho nás strašili, že kvůli Rusku zdraží paliva… až nám je zdražili kvůli USA.“

Ironie? Trochu.
Satira? Možná.
Ale také docela přesná diagnóza současné energetické debaty.

Když všechno způsobuje Rusko

Pamatujete si ještě dobu, kdy bylo vysvětlení jednoduché?

Když zdražoval benzín, byl na vině Vladimir Putin.
Když zdražoval plyn, byl na vině Rusko.
Když zdražovalo úplně všechno… byl na vině zase Vladimir Putin.

A kdyby náhodou někdo pochyboval, dostal rychlou instrukci: „Kdo zapíná plyn, podporuje Putina.“

Energetická politika se tak proměnila v jakýsi zvláštní ekologicko-vlastenecký test charakteru. Správný občan má být totiž nejen uvědomělý, ale také lehce promrzlý.

Dva svetry jako energetická strategie

Do historie české energetické politiky se proto zapsal i jeden legendární moment.

Dnes už naštěstí bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová tehdy vysvětlila veřejnosti, že když je doma zima, řešení je vlastně jednoduché: prostě si na sebe vezměte dva svetry.

Energetická krize vyřešena. Putin poražen.

Saúdská Arábie může zavřít ropné kohouty, trhy mohou panikařit, geopolitika může bublat – český občan má přece svetry. Ideálně dva. V krizové situaci možná i tři.

A pak přišla realita

Jenže pak se začalo ukazovat něco nepříjemného. Ceny ropy totiž nějak zvláštně reagují spíš na to, co se děje kolem politiky Spojených států amerických, na Blízkém východě nebo na trzích. Najednou se v titulcích objevují jiná jména:

Donald Trump

Benjamin Netanyahu

Stačí pár ostrých výroků, trochu geopolitického napětí a ropa okamžitě zdraží. Benzín také. A topná sezóna začíná být zase o něco zajímavější. Co na to Putin? Ten z toho musí mít nepochybně radost. Ceny stoupají, prodej ropy a plynu také. Že by Trump a Putin byli nakonec spojenci?

Energetická morálka vs. energetická fyzika

Evropa se mezitím slavnostně odstřihla od ruských energií.

Politicky to znělo: velkolepě.
Morálně to znělo ještě: velkolepěji.

Ekonomicky to ale někdy připomíná situaci, kdy člověk odmítne levné rohlíky z principu… a pak si jde koupit ty samé rohlíky do vedlejšího obchodu, jen třikrát dráž. V logice ropy a plynu je v tom ideologie. Nebudeme dovážet ruský plyn, protože je krvavý, ale nahradíme jej krvavým plynem z Kataru.

Moderní energetický minimalismus

Výsledkem je nový evropský životní styl:

benzín je dražší

energie jsou citlivé na každou geopolitickou hádku

a občan má být ideálně otužilý.

Pokud je doma zima, existují řešení:

dva svetry

nezapínat plyn (protože kdo ho zapíná, podporuje Putina)

sledovat, jestli se náhodou zase nepohádali někde mezi Washingtonem a Blízkým východem.

Malá nepříjemná otázka

A tak člověka napadne drobná, téměř kacířská otázka: Co kdyby Evropa tehdy místo velkých symbolických gest zvolila prostý pragmatismus? Možná bychom dnes měli levnější benzín, stabilnější ceny a méně důvodů nosit doma dva svetry. Na druhou stranu – bez podobných energetických experimentů by byla politika mnohem méně dramatická a střelba do vlastní nohy by asi tolik nebolela.

Ale odpovězte si každý sám: kdo by chtěl žít v tak nudném světě, že?