Kuřáci z Vídně
Protikuřácký zákon platí v naší republice už nějaký ten měsíc a již je volání, aby byl zmírněn. Existuje petice několika desítek tisíc občanů, kteří žádají zmírnění restrikce (petice se nedávno projednávala v Senátu). V protikuřáckém zákoně se totiž střetávají dvě oblasti fungování společnosti. První oblastí je ochrana lidského zdraví a druhou rovinou je svoboda podnikání. Samozřejmě, že ochrana zdraví je na prvním místě. Jenže dopady na trhu jsou mnohonásobně jiné a i když autoři zákona chtěli jít nejtvrdší cestou, tak se v našich podmínkách vymyslely kličky. Když se zákon o zákazu kouření v hospodách, restauracích a barech projednával, tak jsem navrhoval, abychom převzali model z Rakouska nebo Slovenska. Argumentů jsem měl mnoho. Od společného historického vývoje, až po realitu, že s protikuřáckým zákonem mají větší zkušenosti, než my.
Fakt, že Rakousko mělo mít od roku 2018 rovněž úplný zákaz kouření, se používal i při projednávání našeho zákona. Jenže stalo se to, co jsem předpokládal, že Rakousko od úplného zákazu odstoupí a ponechá si částečnou regulaci. Ta je ostatně lepší, než úplný zákaz. Přeci jen je moji svobodnou vůlí, když vlastním hospodu, zda ji chci mít kuřáckou nebo nekuřáckou. Je to na mém rozhodnutí, na jakou klientelu se budu zaměřovat. Zda na kuřáky nebo nekuřáky. V Rakousku existují tzv. rauchen zone, tedy kuřárny, kam si může jít kuřák zakouřit. To jen u nás jsou vyhnáni ven (často na mráz, protože nikdo nedomyslel, že když úplný zákaz platí ve Španělsku, tak tam mají celý rok teplo), kde stejně odhazují nedopalky a uvnitř baru je naštvaná servírka, které ubíhají peníze. Takže místo toho, abychom ochránili lidské zdraví před škodlivým tabákovým kouřem, tak jsme kuřáky vyhnali ven, kde stejně kouří a kolemjdoucí jsou nuceni kouř stejně dýchat.
Pokud se na trhu budou stále objevovat a prodávat tabákové výrobky, ze kterých má stát nemalé výnosy, tak boj s kouřením bude bezpředmětný. I kdybychom teď hned vše zakázali, tak ke změně nedojde, protože i ekonomika je na tom všem postavena. Spíš bych tedy šel cestou osvěty, že se kouřit nemá a že to škodí zdraví. Pokud ale bude snadná dostupnost tabákových výrobků, tak to opět bude o ničem. Za zvážení by tedy stálo zavést specializované prodejny, které se budou věnovat jen prodeji tabákových výrobků. Podobně bych to udělal s alkoholem. Všimněte si, když jdete nakupovat do nějakého supermarketu, kde se často nachází tvrdý alkohol a že je to i v místech, kde se mohou pohybovat děti a mladiství. Pokud lidem ztížíte, aby něco vídali, tak na to logicky nebudou mít chuť. Proto se říká, sejde z očí, sejde z mysli.
Obecná pravidla, která jsou jasně vymahatelná a dodržována jsou nejlepším lékem na jakoukoliv neřest. Rakousko se vydalo cestou, kterou bychom se měli vydat také. Tedy zavést částečnou regulaci zákazu kouření. O to jsem se ještě jako poslanec snažil, ale racionální návrhy byly odmítnuty. Místo toho, abychom společnosti dali na výběr a regulovali ji na správných místech, kde se nedokáže regulovat sama, tak jsme ji ještě více svázali. Tím jsme dali vzniknout uzavřeným kuřáckým klubům a jiným vymoženostem, na které se zákon nestahuje. Podrobná regulace totiž nemůže nikdy postihnout všechny možnosti reálného života. Nikdy nedokážete předvídat všechny možnosti, které nastanou.
Věřím tomu, že se nová poslanecká sněmovna pochlapí, stejně jako se pochlapilo Rakousko. Není na tom nic složitého. Je pouze nutné si připustit, že úplný zákaz čehokoliv se v našich podmínkách často míjí účinkem.
