Deformace reality
Několik dní před druhým kolem prezidentských voleb nám začíná vybublávat na povrch skutečnost ve financování předvolební kampaně kandidátů. Z jejich transparentních účtů je patrné koho podporují velké firmy, korporace a bohatí lidé. Například můžeme zjistit, že Jiřímu Drahošovi na jeho účet „připlulo“ mnoho milionů a k dispozici má něco přes 12,5 milionu. Miloš Zeman je proti němu „žabař“, když má na účtu něco přes 4,5 milionu. V naší společnosti se tak razí trend, že lze finančně podporovat toho či onoho kandidáta. Existuje pouze finanční limit, který se nesmí překročit (hlídá to slavný Úřad pro dohled). Jenže v západních zemích je častější, že žádnou politickou stranu ani kandidáta nesmí podporovat nějaká významná firma nebo korporace. Příklad je nasnadě. Když totiž nějaká společnost mnoha miliony podpoří nějakého kandidáta a ten bude zvolen, tak to silně zavání korupčním jednáním. Firma poté často vyžaduje od takto zvoleného člověka poslušnost a loajalitu. Nejvíce je tento jev markantní v USA, kde je mnoho lidí ve vysoké politice svázáno s nějakým typem byznysu – Donalda Trumpa nevyjímaje. Postupně se tím naše republika čím dál více blíží spíše oligarchickému státu, kde neomezeně vládnou peníze. V demokratických státech není běžné, aby firmy korumpovaly politiky. Takový Zákon má například Francie, kde jakoukoliv podporu tvrdě regulují. Naproti tomu v oligarchiích se korupce nazývá zaobaleným souslovím: financování volební kampaně.
V našich podmínkách se tím pádem etablovala otevřená oligarchie, kdy nikdo nezakrývá, že je podporován soukromým (někdy státním) kapitálem. Nejsmutnější na celé věci je, že k etablování otevřené oligarchie pomohla ČSSD svými chybnými kroky v době vlády s hnutím ANO. Sama vláda peněz totiž ukazuje na pokleslost charakteru společnosti. Začíná to neúctou k úřadu prezidenta a hlavě státu. Ať už je prezidentem kdokoliv, tak je přeci volen přímo lidmi a ti co „prohrají“ musí svoji prohru unést a strpět. Pokud ale někomu na účtu přistanou miliony korun (rozumějte přímo desítky), tak se musím ptát koho zájmy vlastně bude hájit? Opravdu to budou zájmy „obyčejného“ člověka nebo zájmy bohatýrů, korporací a firem? Které lobby za celou věcí stojí? Zde vidíte základní propojení Jiřího Drahoše s kapitálem ryze soukromým. Je to veřejný údaj na transparentním účtu (možná jej podporují donátoři, kteří chtějí posléze nenápadně ovlivňovat politiku, když to nedokázali jinak. Pod donátorem si můžete představit i kmotra). Miloš Zeman je v tomto ohledu vnímán v režimu prezident, který nevede předvolební kampaň a nemá k tomu ani moc peněz. To se lidem velice libí a to i přes jeho občasné nevhodné chování.
Volby prezidenta jsou ve znamení střetu otevřené korupce versus demokratická realita. Demokratické volby jsou ale neslučitelné s korumpováním politiků donory. V demokraciích přeci musí být vliv každého občana stejný (postaven na stejnou rovinu i váhu). Ve své podstatě nikdo nemá disponovat většími zdroji než ostatní občané. Poté můžeme tvrdit, že volby probíhají naprosto demokraticky. Pokud se ale do všeho bude ve velké míře prosazovat kapitál, tak bude docházet ke stále větším deformacím.
