Pohádka o Petru Fialovi, vlkovi a německých platech

Bylo, nebylo, v jedné malé zemi nazývané Česko, kde se řeky klikatí a lidé sní o lepší budoucnosti, žil jeden učený a šarmantní muž jménem Petr Fiala. Petr nebyl jen tak obyčejný člověk – byl to politik, který nosil brýle moudrosti a sliboval svému lidu hory doly, ba i platy jako v Německu. A tak se stal premiérem.

Jednoho dne vystoupil Petr před národem a s pohledem tak vážným, že by i socha Karla IV. znejistěla, pravil: „Milí občané, za čtyři roky budeme mít platy jako v Německu. Musíme jen trochu šetřit, pracovat a věřit mi, že to zvládneme.“

Lidé jásali. Představovali si ty skvělé platy, co jim budou cinkat na účtech, a jak si konečně koupí něco jiného než rohlíky v akci. Petr, hrdý na své sliby, spokojeně odkráčel zpět do své kanceláře, kde ho čekala složitá práce – přemýšlet, jak to vlastně udělat. Ale o tom později.


Mezitím v lesích, kde vládne příroda a pohádky mají svůj vlastní řád, si vlk, známý pod jménem Jen Počkej, všiml, že se něco děje.
„Cože? Platy jako v Německu? To zní příliš dobře na to, aby to byla pravda!“ řekl si vlk a vyrazil do Prahy, aby se na Petra podíval zblízka.

Když dorazil, našel Petra na konferenci. Petr, v dobré náladě, tam zrovna ukazoval zaječí uši na fotku s vládními kolegy. „Vidíte? Máme smysl pro humor a přitom řešíme vážné věci!“ smál se Petr. Lidé tleskali, fotili si ho a zapomněli, proč vlastně přišli.

Vlk se však nedal zmást. Číhal, poslouchal a nakonec se rozhodl, že Petra najde, a to přímo. „Tak, milý zajíci, uvidíme, jak se z toho vykroutíš,“ pomyslel si a dal se do hledání.


Petr se mezitím vrátil do své pracovny a povzdechl si. Platy jako v Německu se ne a ne objevit. „Musíme něco udělat! Třeba vytvořit strategii nebo pracovní skupinu. To přece vždycky funguje!“ prohlásil a začal psát nový plán. Ale ouha, plán byl tak složitý, že se v něm ztratil i on sám.

Vlk ho nakonec našel. „Hej, zajíci! Kde jsou ty německé platy? A proč jsi vlastně dělal zaječí uši?“ zeptal se výhružně. Petr se otočil a klidně odpověděl:
„Milý vlku, to je jen metafora. Německé platy nejsou o penězích, ale o hodnotách! A uši? No, to je přece znak toho, že máme smysl pro humor, ne?“
Vlk na něj chvíli koukal, až se mu začala vařit krev. Ale pak si řekl: „Tady už ani pohádka nepomůže.“ A raději odešel.


A jak to dopadlo? Německé platy nepřišly, zaječí uši se staly symbolem nové éry, a lidé se nakonec smířili s tím, že za čtyři roky to zkusí znovu. Protože tak to v pohádkách bývá – šťastný konec si někdy musíte jen představit.

Poučení: Když vám někdo slibuje něco, co zní jako pohádka, možná to tak opravdu je.