Mgr. Jan Klán

Zdá se, že česká legislativa dostává do vínku další perličku, která zřejmě vznikla během zasedání, kde se debatovalo o tom, jak udělat české zákonodárství ještě zábavnější a méně smysluplné. Nový paragraf v trestním zákoníku má kriminalizovat „shromažďování dat pro cizí mocnost“. Na první pohled ušlechtilý cíl, který by měl chránit naše národní zájmy. Ale jak už to v Česku bývá, otázka, kdo vlastně definuje, co je „cizí mocnost“ a co jsou „citlivá data“, zůstává zahalena neproniknutelným mlžením.Dosavadní jednání a rozhodování Fialovy vlády, bezpečnostních služeb a sousedů však již prozrazuje, co můžeme očekávat.                             

Ale zpět k našemu novému paragrafu, který má dle Fialovy vlády začít platit s úderem půlnoci 1. 1. 2026. Co kdyby například premiér Petr Fiala sbíral informace pro svého největšího spojence, Spojené státy? Podle tohoto nového zákona by se mohl ocitnout na lavici obžalovaných. Ale to by nejspíš nevadilo, protože by sám sobě udělil milost za zásluhy o posílení transatlantických vztahů.  Není sběr dat jako sběr dat. Ostatně už dnes o nás nejen nadnárodní korporace sbírají mnoho dat v rámci kapitalismu dohledu.

Zákon údajně vznikl i pod taktovkou dnes již bývalého ministra pro legislativu Michala Šalomouna, známého svými pirátskými kořeny a zálibou v transparentnosti. Ano, právě tohle je ta pověstná „otevřenost“, kterou Piráti slibovali. Otevřenost vůči Spojeným státům, Evropské unii, nebo jiným „spojencům“, kteří mají zájem o data z malé středoevropské země. Vždyť kdo jiný než Česká republika může světu ukázat, jak z vlastního zákona udělat grotesku?

Šalomoun, pravděpodobně inspirován svým jmenovcem z biblických časů, se rozhodl rozseknout problém špionáže jedním paragrafem. „Ať se to netýká nás a našich spojenců, ale všechny ostatní státy klidně kriminalizujeme!“ mohl si říct při schvalování. Jenže, kdo je dnes spojencem, může být za několik let nepřítelem. Nebo snad nikoliv? A co když budou spolu válčit dvě země NATO? Pro koho bude sběr dat trestný a pro koho už ne? Kdo vlastně bude v tomto konfliktu spojencem?

Zákon samozřejmě nebude platit pro kohokoliv, kdo se prohlásí za „dobrého spojence“. Takže zatímco za shromažďování informací pro Čínu nebo Rusko hrozí dlouhé roky vězení, pokud data náhodou omylem skončí v USA, půjde o „přátelskou výměnu“. To zní jako férový způsob, jak definovat spravedlnost, nemyslíte? Navíc špionážní agentura NSA s tím má již mnoho zkušeností, když shromažďuje osobní a citlivá data nejen Američanů.

Nabízí se tedy zásadní otázka: Měla by Česká republika přidat další paragrafy do trestního zákoníku? Třeba: „Podpora cizí mocnosti pouze na základě sympatií vlády“? Nebo „Podmíněný trest za špionáž, pokud to USA schválí“?  Inu absurdistán po česku.

Zatím můžeme jen hádat, jak se situace vyvine. Jedno je však jisté – česká politická scéna opět předvedla, že smysl pro absurditu má pevně zakořeněný. A Fialova demoliční vláda je toho jasným důkazem.