Fialův Handl o Babišovi
Petr Fiala, současný český premiér a předseda ODS, se ostře postavil proti smíru slovenského ministerstva vnitra ve sporu s Andrejem Babišem, bývalým českým premiérem a lídrem hnutí ANO, ohledně jeho údajné spolupráce s StB. Fiala tuto dohodu veřejně označil za „handl“ mezi Babišem a jeho spřátelenými politiky na Slovensku. Tento komentář vyvolává několik důležitých otázek nejen o Fialově postoji k politickým dohodám, ale i o hlubším smyslu jeho kritiky, která zdánlivě překračuje hranice racionálního hodnocení a míří na politické soupeře.
Babišovo jméno bylo dlouho spojováno s otázkou jeho spolupráce s komunistickou tajnou policií, což se stalo jedním z klíčových témat v jeho politické kariéře. Babiš dlouhodobě popírá jakoukoliv spolupráci, tvrdí, že byl neprávem evidován, a vedl roky trvající právní boj, aby očistil své jméno. Nedávné rozhodnutí slovenského ministerstva smírně ukončit tento spor bylo pro mnoho jeho příznivců úlevou, zatímco pro jeho oponenty, včetně Fialy, dalším důvodem k útokům.
Kritiku lze chápat jako součást širšího boje proti Babišovi, jehož vliv na českou politickou scénu zůstává silný i po jeho odchodu z postu premiéra. Fiala, jenž se snaží upevnit svou pozici jako lídr pravicové politické linie, se zaměřuje na zpochybňování Babišovy morální integrity a důvěryhodnosti. Tento útok na údajné „přátelské dohody“ a „handly“ však může vypadat spíše jako politická hra než jako upřímná obava o stav právního státu.
Fialovo tvrzení o „handlu“ získává na váze v kontextu incidentu, kdy byl slovenský premiér Robert Fico postřelen v Handlové. Fiala poukazuje na to, že tento incident jen dokresluje atmosféru, ve které jsou politická rozhodnutí na Slovensku ovlivněna silami, jež nejsou zcela transparentní. Ačkoliv je tato paralela poněkud přehnaná, naznačuje, že Fiala se snaží vytvořit obraz politického prostředí, ve kterém Babiš stále těží ze svého vlivu nejen v Česku, ale i na Slovensku.
Zároveň se nabízí otázka, zda Fialova kritika neodhaluje spíše jeho vlastní neschopnost nabídnout konstruktivní politickou alternativu. Místo zaměření na reálné politické problémy a návrhy řešení, využívá Fiala minulost Andreje Babiše k posílení své pozice a k vytváření polarizující rétoriky. Tento přístup může mít krátkodobý efekt v mobilizaci vlastních voličů, ale dlouhodobě hrozí, že se veřejná debata bude více točit kolem starých sporů, než aby se věnovala aktuálním výzvám, kterým Česká republika čelí.
Je také třeba poznamenat, že nejen Fialova kritika smíru na Slovensku může poškodit diplomatické vztahy mezi Českem a Slovenskem. Obě země mají dlouhou historii spolupráce a blízkých vazeb, a pokud Fiala naznačuje, že slovenské instituce nejsou nezávislé a podléhají politickým tlakům, vysílá tím silný signál, který může být vnímán jako narušení vzájemné důvěry a to je velice nebezpečné. K útokům se přidávají i další pravicoví politici a političky.
Kupříkladu neúspěšná kandidátka na prezidentku a europoslankyně za korupční hnutí STAN Danuše Nerudová se rozhodla zasadit o morální čistotu politiky s neochvějným postojem: „Jednou agent, navždy agent,“ napsala na sociálních sítích, jako by se nechumelilo. „V politice to tak prostě funguje. Když jednou někdo pracuje pro tajnou službu, už mu nikdy nebudeme věřit.“ Není divu, že tahle pravda zaznívá z úst europoslankyně spojené s hnutím STAN – známým svou pověstnou transparentností. Kdo by v tomto ohledu mohl pochybovat o jejím závazku k morálce? O rozdávání titulů v Brně ani nemluvě.
V konečném důsledku tedy Fialův postoj k Babišově smíru na Slovensku působí spíše jako politický manévr než jako skutečný zájem o spravedlnost. Namísto toho, aby Fiala ukázal, jakým způsobem hodlá přistupovat k aktuálním výzvám, včetně posilování právního státu a boje proti korupci, zaměřuje se na staré politické boje a zpochybňování minulosti svého hlavního protivníka. A ještě navíc zpochybňuje rozhodnutí ministerstva a dalších orgánů suverénního státu, který je navíc rovněž členem EU. Prostě a jednoduše: Fialo, STAČILO!
