Posel arbitráže
Poslední dobou hýbou politickou scénou různé věci. Snad nejvýraznější oblastí, kde se vede spor je lithium. Ano, prvek, který je velice vzácný a používá se k výrobě baterií různého typu. Nejvíce se však využívá v mobilních telefonech, noteboocích a jiné digitální technice. Jelikož se na našem území tohoto vzácného kovu nachází poměrně veliké množství, tak se začíná uvažovat o tom, kdo tento kov bude těžit, kdo zpracovávat a kde se budou baterie vyrábět. Každý stát si své nerostné bohatství chrání a snaží se jej získat pro sebe. Rovněž se snaží, aby veškerý kapitál z toho plynoucí, zůstal v zemi svého původu. Ne jinak by tomu mělo být i v našem případě. Jenže nastal kámen úrazu, kdy ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD) podepsal memorandum o těžbě lithia s australskou firmou European Metals Holdings. Prý se jedná o porozumění. Jaké to ale je porozumění? Věřte tomu, že je to předvoj před samotným podpisem smlouvy o těžbě. Nejprve si spolu porozumíme a pak to podepíšeme. Co ale poté nastane? Klasický jev, který známe z jiných zemí. Těžařská společnost začne těžit, lithium se začne vesele vyvážet za hranice a veškeré zisky budou plynout do kapes těžařům a jiným globálním kapitalistům. Dle mého názoru už nyní nastal problém s podpisem samotného memoranda, kdy nás v případě odstoupení od porozumění (řekněme, že už si s firmou nebudeme rozumět), těžařská lobby požene jako stát k arbitráži. Ptáte se, jak je to možné? Scénář je přibližně následující.
Společnost European Metals Holdings podá žalobu na naší republiku za zmařené investice. To se většinou u nadnárodních korporací děje. Je to jejích oblíbená hra. Ještě nikam nic nevloží a hned žalují státy. Takže pan ministr si hloupě naběhl. Nehledě na to, že ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) už v lednu posvětil na Cínovci další průzkumy. Tuto věc je také dobré vědět pro pochopení celého porozumění. Pokračujme v arbitráži dále. Těžařská společnost nás bude žalovat za zmařené investice kdesi v zahraničí. Jednání bude probíhat neveřejně, protože arbitráže jsou neveřejné. Povšimněme si jedné věci: arbitráže vždy podává nadnárodní korporace vůči státu. Ten je poté nucen se bránit. O verdiktu arbitráže rozhodují arbitři, kteří nějakým způsobem straní nadnárodním korporacím, protože jsou jimi placeni. Z minulosti samozřejmě známe případy, kdy arbitrážní spor vyhrál stát, ale hned na to korporace podala další arbitráž k podobné věci a tu stát zase prohrál. Mám oprávněnou obavu, že jakékoliv bratříčkování s nějakou nadnárodní korporací uvrhne naší republiku do víru arbitráží. Ministrovi průmyslu a obchodu, který nás všechny ujišťuje o tom, že memorandum je neškodné, nevěřím ani slovo. Musím se jen ptát, proč svůj podpis připojil v době, když současná vláda již končí? Dle mého názoru je to buď neznalost, úmysl nebo hloupost. V horším případě všechny tři věci dohromady.
